fbpx

Absurdní olympijské hry

Politika - 28 července, 2024

Zahajovací ceremoniál olympijských her v Paříži 2024 byl popsán jako kolosální propadák, přesněji řečeno propadák pod deštěm.
Tolik očekávanou slavnost zhatil silný déšť, kvůli němuž bylo venkovní akci podél Seiny nejen obtížné sledovat, ale také nepřehledná.
Sportovci na bárkách jako by se téměř ztráceli v ceremoniálu, který na ně měl upozornit.
Právě to bylo jednou z hlavních výtek vůči organizaci: odsunutí sportovců do okrajové role v celé akci.
To je absurdní vzhledem k tomu, že šlo o zahájení olympijských her, vrcholné sportovní události.
Nemluvě o absurdních a ostudných záběrech, které byly promítány.

Bizarní scény

Zahajovací ceremoniál olympijských her v Paříži 2024 měl všechno: drag queens, muže převlečené za šmouly, gay polibky a mnoho dalšího.
Mnoho lidí, jak v italské politice, tak na sociálních sítích, se ptalo, čeho jsou svědky.
Byl to zahajovací ceremoniál olympijských her, nebo průvod gayů?
Jednou z nejdiskutovanějších scén byl muž pomalovaný modrou barvou a převlečený za Šmoulu, což na sociálních sítích vyvolalo řadu vtipů.
„Zahajovací ceremoniál olympijských her sleduje více než miliarda lidí. A tohle je to nejlepší, co Francie dokáže: muž oblečený jako šmoula obklopený drag queens a přerostlou ženou s obří korunou,“ stálo v jednom obzvlášť sarkastickém tweetu.

Náboženská otázka a triumf odpadu

Dalším kontroverzním aspektem byl ideologický přístup k obřadu.
To, co mělo být oslavou sportu a jeho hodnot, mnozí vnímali jako oslavu probuzeného režimu.
Parodie „Poslední večeře“ ve verzi drag queen byla vnímána jako útok na křesťanské hodnoty.
Matteo Salvini, místopředseda vlády a národní tajemník Ligy, hovořil o „uražených křesťanech“ v pořadu X, který zakončil slovem „obskurní“.
Nicola Procaccini, spolupředseda ECR, a Alfredo Antoniozzi, zástupce vedoucího skupiny FdI, se k jeho názorům připojili a obvinili Macronovu a Mélenchonovu Francii, že „ukazuje to nejhorší ze sebe sama“. „Skutečně sekulární stát respektuje náboženství, ale dnešní proislámská Francie zapomněla na své kořeny.“
Procaccini na sociálních sítích s hořkou ironií dodal: „Obřad Gay Pride se mi opravdu líbil. Nevíte, kdy je naplánován ceremoniál na olympijských hrách?“
Carlo Fidanza, vedoucí delegace Fratelli d’Italia v Evropském parlamentu, byl také příkrý: „Mezi dekapitovanou Marií Antoinettou, ostentativními duhovými polibky a vojáky nucenými k trapným tancům nemohla chybět ‚Poslední večeře‘ ve verzi drag queen. Rozklad zvyků a morálky (ano, to se ještě dá říct!) a rouhání (ano, to se nám hnusí!) se snoubí s ‚transgenderismem‘ povýšeným na absolutní hodnotu, zrovna když ho celý sportovní svět považuje za hrozbu a diskriminaci žen. Tváří v tvář této celosvětové ostudě musíme najít odvahu k rozhořčení a s rostoucí silou bojovat za potvrzení onoho dědictví hodnot, které po staletí formovalo Evropu a Západ.“
Vyjádřil se také italský vicepremiér a předseda Ligy Matteo Salvini: „Zahájení olympijských her urážkou miliard křesťanů na celém světě byl velmi špatný začátek, milí Francouzi. Ubohé.“
Své zklamání vyjádřil také Mario Adinolfi, vůdce strany Popolo della Famiglia: „Inkluzivní olympiáda pro všechny, s jediným nepřítelem, kterého je třeba opakovaně urážet: křesťany.“

Kritika Elona Muska na adresu republikánů

Vystoupení drag queen bylo ve Francii i na mezinárodní úrovni velmi kritizováno.
Valerie Boyerová, senátorka za stranu Les Republicains, celý ceremoniál ostře kritizovala a uvedla, že „queer“ část představuje „vizi naší historie, která se snaží zesměšnit křesťany“.
Elon Musk se rovněž vyjádřil k „zesměšňování křesťanů“.

Hlavy států v dešti, Macron chráněn

Uprostřed zahajovací akce začalo pršet.
Zatímco Macron byl pohodlně chráněn na tribuně, hlavy států včetně italského prezidenta Mattarelly musely déšť snášet: další příklad špatné organizace.

Co se pokazilo

K organizační katastrofě přispěly i kartonové postele a plastové matrace pro sportovce v olympijské vesnici.
Každá olympiáda má své kontroverze – vesnice často připomínají spíše studentské koleje než pětihvězdičkové hotely – ale řešení, které přijaly pařížské úřady, se zdálo být obzvláště neobvyklé.
Aby toho nebylo málo, chyběla (alespoň do včerejška) klimatizace.
Pro Macronovu Francii docela průšvih.
Kromě četných lapsů a napětí kolem linie TAV došlo i na závažná prohlášení levicových osobností usilujících o vládu v zemi.
Podle La France Insoumise nebyli izraelští sportovci v Paříži „vítáni“.
Sportovci z Tel Avivu byli vypískáni.
Z revoluční triády liberté, égalité, fraternité zůstává jen první: svoboda urážet a dělat si, co se komu zachce.
Adieu grandeur.

Jihokorejský přehmat a omluva MOV

Nesmíme zapomenout ani na chybu týkající se Jižní Koreje, kvůli které se MOV musel této zemi oficiálně omluvit.
Jihokorejci byli prezentováni jako sportovci z „Korejské lidově demokratické republiky“, což je oficiální název Severní Koreje.
Stalo se tak dvakrát, a to jak ve francouzské, tak v anglické prezentaci.
Severní Korea byla naopak prezentována správně.
Reakce přišla z jihokorejského ministerstva sportu, které vyjádřilo lítost nad „oznámením učiněným na zahajovacím ceremoniálu Olympijských her 2024 v Paříži, kde byla jihokorejská delegace prezentována jako severokorejský tým“.
Zároveň požádali své ministerstvo zahraničí, aby „důrazně protestovalo u francouzské strany“.
Náměstek ministra sportu, bývalý olympijský vítěz ve vzpírání Jang Mi-ran, požádal o schůzku s prezidentem MOV Thomasem Bachem.
Zasáhl také Korejský olympijský výbor, který naplánoval schůzku s organizačním výborem Paříž 2024 a MOV, aby oficiálně přednesl své stížnosti a zajistil, že se chyba nebude opakovat.
„Hluboce se omlouváme za chybu, k níž došlo při prezentaci jihokorejského týmu během přenosu zahajovacího ceremoniálu,“ napsal MOV v korejštině na X. Je třeba najít odvahu k rozhořčení Tváří v tvář této celosvětové ostudě je třeba najít odvahu k rozhořčení a s rostoucí silou bojovat za potvrzení onoho dědictví hodnot, které po staletí utvářelo Evropu a Západ.
Slavnostní zahájení olympijských her v Paříži v roce 2024 jistě vyvolalo debatu a bude ještě dlouho předmětem polemik a diskusí.
Stížnosti proti tomu všemu jsou vítány, zejména proti těm, kteří předstírají, že mluví o svobodě, ale místo toho se zaměřují na určité publikum a usilují o indoktrinaci slabých, přičemž ti, kdo nesouhlasí, vypadají jako zrůdy.
Zdá se, že proroctví G. K. Chestertona z knihy Kacíři se v této společnosti stále více stává skutečností: „Velký pochod intelektuální zkázy bude pokračovat. Všechno bude popřeno. Všechno se stane vírou. Popírat kameny na ulici je rozumný postoj, prosazovat je se stane náboženským dogmatem. Rozumnou tezí je, že jsme všichni ponořeni do snu; rozumnou formou mystiky se stane tvrzení, že všichni bdíme. Budou se zapalovat ohně, aby se dosvědčilo, že dvě a dvě jsou čtyři. Meče budou taseny, aby dokázaly, že v létě jsou listy zelené. Zůstane nám obhajoba nejen neuvěřitelných ctností a neuvěřitelné příčetnosti lidského života, ale i něčeho ještě neuvěřitelnějšího, tohoto obrovského nemožného vesmíru, který nám hledí do tváře. Budeme bojovat za viditelné zázraky, jako by byly neviditelné. Budeme se dívat na trávu a oblohu se zvláštní odvahou. Budeme patřit k těm, kteří viděli, a přesto uvěřili.“