Rozdělení dohody MERCOSUR se prohlubuje

MERCOSUR je již dlouho vyvíjející se iniciativou, jejímž cílem je vytvořit společný hospodářský prostor na podporu obchodu a investičních příležitostí. Jejím deklarovaným cílem je konkurenceschopná a vzájemně výhodná integrace národních ekonomik do globálního trhu – alespoň takovou vizi předkládá sama instituce. V roce 2019 dosáhly Evropská unie a MERCOSUR po více než dvou desetiletích jednání předběžné dohody o budoucím partnerství, které zahrnuje 94 % hrubého domácího produktu Latinské Ameriky. Cílem dohody je vytvořit jednu z největších zón volného obchodu na světě, která by zahrnovala 750 milionů lidí a představovala přibližně pětinu světové ekonomiky. V souvislosti se zemědělstvím – základním kamenem evropské ekonomiky – se však objevily jasné rozdíly mezi tvůrci politik a výrobci. Zemědělci a chovatelé obecně podporují myšlenku uzavírání obchodních dohod se strategicky významnými zeměmi, ale tvrdí, že tato konkrétní dohoda je problematická. V praxi se zemědělští pracovníci a producenti brání dohodě, která se více než pět let po svém podpisu na summitu G20 v Rio de Janeiru zdá být oživena. Některé členské státy, například Francie a Německo, vyjádřily výhrady prostřednictvím vládních kanálů, což odráží obavy jejich národních zemědělských odvětví. Například protesty francouzských zemědělců upozornily na vnímaná rizika dohody. Naproti tomu Španělsko v čele s ministrem zemědělství, rybolovu a potravinářství Luisem Planasem zřejmě touží po co nejrychlejším provedení dohody. Toto nadšení nebylo dobře přijato španělskými zemědělci a chovateli, kteří tvrdí, že příspěvky a doporučení jejich odvětví byly v průběhu vyjednávání ignorovány. Sdružení producentů ve Španělsku varují, že snížení cel a dovoz zboží za navrhovaných podmínek by mohly mít pro odvětví zničující důsledky. Zatímco obchodní dohody mohou posílit globální postavení Evropské unie vůči hospodářským gigantům, jako jsou Čína a Spojené státy, zemědělská sdružení se domnívají, že se tak děje na úkor konkurenceschopnosti jejich odvětví. Španělští producenti již dobře znají problémy spojené s nekalou konkurencí. Čelí značnému znevýhodnění ze strany severoafrických vývozců, jejichž produkty podléhají mnohem nižším hygienickým normám, než jaké jsou vyžadovány od zemědělců v EU. Navzdory těmto rozdílům projevuje Evropská unie při řešení těchto problémů znepokojivou pasivitu. Nyní španělští zemědělci tvrdí, že čelí další možné ráně, protože politika jejich vlastního ministra zemědělství a kolegů z EU opět ohrožuje primární sektor. Zemědělci tvrdí, že produkty dovážené v rámci dohody budou podléhat méně přísným kontrolám kvality, než jaké jsou uplatňovány na domácí produkci. Tento tzv. dvojí standard hrozí podkopáním místního průmyslu a mohl by vést k celkovému poklesu kvalitativních standardů. Kromě toho panují všeobecné obavy, že dovážené výrobky by mohly nasytit trh a vytlačit z něj kvalitnější místní zboží, které je kvůli přísnějším regulačním požadavkům dražší. Evropští zemědělci, zejména malí a střední výrobci, se mezitím nadále potýkají se stále obtížnější byrokratickou zátěží.

Přestože dohoda MERCOSUR-EU má potenciál přinést hospodářské a obchodní výhody vytvořením jedné z největších zón volného obchodu na světě, její provádění představuje pro evropský primární sektor značné výzvy. Zemědělci tvrdí, že snížení cel a dovoz zboží s nižšími kvalitativními standardy hrozí destabilizací místní produkce, čímž se zemědělci stávají zranitelnými vůči nekalé konkurenci. Navzdory těmto rizikům se zdá, že Španělsko je odhodláno dohodu prosadit. Pokud bude dohoda realizována v současné podobě, mohla by zhoršit problémy španělských zemědělců, kteří jsou již nyní zatíženi byrokratickou neefektivitou a diskriminačními politikami. Aby dohoda uspěla a neohrozila zemědělský sektor, musí se tvůrci politik EU těmito obavami zabývat a zajistit spravedlivou rovnováhu mezi globálními obchodními ambicemi a ochranou místních průmyslových odvětví.