Subscribe
Na konferenci COP29, která se tento měsíc konala v Baku, byla během jednoho ze zasedání věnována potřebná pozornost potravinářskému a zemědělskému sektoru – tématu, které je v diskusích o klimatu často opomíjeno, přestože je nepopiratelně důležité. Zemědělství je základem globálních zdrojů obživy, neboť na něm závisí přežití více než 2,5 miliardy lidí. Mnoho z nich jsou drobní zemědělci v zemích s nízkými a středními příjmy, kteří často postrádají odpovídající podporu ze strany veřejné správy a mezinárodních institucí. Ironií osudu je, že ačkoli zemědělství významně přispívá k emisím skleníkových plynů, je zároveň jedním z odvětví, která jsou změnou klimatu nejvíce postižena – sucha, záplavy a vlny veder ničí úrodu i hospodářská zvířata. Zahrnutí zemědělství do programu COP29 představuje krok vpřed, ale pro řešení jedinečných problémů tohoto odvětví je třeba ještě mnoho udělat. Spravedlivý přechod v zemědělství – takový, který zajistí, že žádná skupina nezůstane pozadu – má zásadní význam pro dosažení spravedlivých řešení změny klimatu. To vyžaduje cílené strategie, které vyváží potřebu udržitelných zemědělských postupů s realitou, s níž se potýkají ti, jejichž živobytí závisí na zemědělství, zejména nejzranitelnější komunity. Zavádění stále přísnějších klimatických předpisů je jedním z nejpalčivějších problémů, které dusí zemědělce po celém světě. Tyto předpisy často kladou nerealistické požadavky na 2,5 miliardy lidí, kteří jsou závislí na zemědělství. Pro drobné zemědělce v zemích s nízkými a středními příjmy je přizpůsobení se těmto požadavkům obzvláště zatěžující. Mnozí z nich nemají přístup k základním zdrojům, moderním technologiím a finanční podpoře, takže nejsou schopni provádět nákladná environmentální opatření. Kromě těchto omezení zhoršuje obtíže zemědělců, kteří se již nyní snaží udržet si živobytí, omezená infrastruktura a přístup k úvěrům. Naléhavost upřednostnění zemědělství v globálních politikách v oblasti klimatu nelze přeceňovat. V letech 1991-2021 způsobily klimatické katastrofy ztráty na úrodě a hospodářských zvířatech v celkové odhadované výši 3,8 bilionu dolarů, přičemž nejvyšší relativní náklady nesou země s nízkými a středními příjmy. Zemědělství však není pouze obětí změny klimatu – je také potenciálním řešením. Udržitelné zemědělské postupy mohou snížit emise skleníkových plynů, zvýšit potravinovou bezpečnost a vybudovat odolnost vůči budoucím klimatickým šokům. Zemědělství se tak stává důležitou součástí pro dosažení cílů Pařížské dohody a zmírnění nejhorších dopadů změny klimatu. K účinnému řešení tohoto problému je zapotřebí realističtější přístup – takový, který zohlední složitost a nuance primárního sektoru. Spíše než na penalizaci zemí s vysokými environmentálními a fytosanitárními standardy by se mělo úsilí zaměřit na podporu rozvojových zemí. Upřednostněním investic do udržitelných postupů a infrastruktury v těchto regionech by mohlo být dosaženo globálního zlepšení v zemědělství, z něhož by měla prospěch všechna odvětví propojená s potravinovým systémem. Účastníci COP29 bohužel opět neprokázali skutečný závazek sladit úsilí o začlenění zemědělství do širších klimatických rámců. Ačkoli v titulcích často převládají hesla jako „spravedlivý přechod“, „odolnost vůči klimatu“ a „podpora zemědělců“, realita pro mnoho zemědělců zůstává bezútěšná.
Kritici tvrdí, že diskuse na vysoké úrovni o klimatu stále odsouvají zemědělství na vedlejší kolej, zatímco vyvíjejí nepřiměřený tlak na ty, kteří neúnavně pracují na výrobě potravin, jež konzumujeme. Zemědělství a živočišná výroba, které jsou pro výrobní systémy na celém světě životně důležité, se musí dostat do popředí těchto rozhovorů. Měly by být uznány jako základní pilíře v diskusích o klimatu a zajistit skutečný a inkluzivní přechod, který nezlikviduje malé a střední zemědělské podniky. Tato odvětví jsou nezbytná nejen pro produkci potravin, ale hrají také klíčovou roli při obnově ekosystémů a zmírňování dopadů změny klimatu. Při zavádění klimatických řešení pro zemědělství je třeba zohlednit specifické skutečnosti a výzvy tohoto odvětví. Politiky by měly zohledňovat omezený přístup ke zdrojům, technologiím a financování a zároveň zajistit, aby zemědělci mohli i nadále udržitelně produkovat potraviny. Přehlížením těchto faktorů hrozí, že se odcizí právě ti lidé, jejichž spolupráce je pro globální klimatické cíle nezbytná. Zemědělství se nachází na křižovatce. Diskuse o tomto odvětví, které proběhly na konferenci COP29, sice představují pokrok, ale jsou stále nedostatečné. Bez smysluplných opatření bude pokračovat historické zanedbávání primárního sektoru, což způsobí, že miliony zemědělců budou zranitelné vůči změně klimatu a ekonomické nestabilitě. Nastal čas, aby tvůrci politik spojili svou rétoriku s konkrétní podporou a zajistili, aby se zemědělství stalo ústředním tématem boje proti změně klimatu. Jedině tak může toto odvětví naplnit svůj potenciál jako poskytovatel obživy a klíčový hráč v globálním úsilí o udržitelnost.