Subscribe
Tento týden se vše odehrává a v Elysejském paláci nebyla hra nikdy jasnější. Krize ve francouzské vládě, která okupuje stránky zahraničního zpravodajství i u nás, má kořeny v Macronově rozhodnutí z 9. června, kdy se po evropských volbách rozhodl vrátit svůj mandát do rukou voličů. Rozhodnutí, které, byť částečně, odměnilo Le Penovo Národní shromáždění výsledkem, jenž v posledních volbách do obnoveného Národního shromáždění, které se konaly 30. června a 7. července, znamenal zajímavý nárůst francouzské pravice. Nyní se k Macronovi přidává váha Jeana-Luca Mélenchona i Le Penové, vždy na opačných stranách, ale v tomto případě se společným cílem donutit hlavu státu k rezignaci, čímž by se prezidentské volby posunuly na dobu daleko před rokem 2027. STŘET O SOCIÁLNÍ DÁVKY
Právě v těchto dnech tedy dojde ke střetu a dozvíme se, zda se vládě, která je u moci necelé tři měsíce, podaří dokončit manévr ohledně sociálních dávek – termín je 31. prosince – aniž by narazila na „bouři“, kterou v posledních dnech vyvolal premiér Barnier. Jedním z prvků této bouře (která je snad k dnešnímu dni stále jen menší turbulencí) je jistě váha trhů a rozpětí, které již dosáhlo velmi vysoké úrovně. Dále je tu návrh na vyslovení nedůvěry, který předložila Nová lidová fronta Gauche, zatímco Le Penová již oznámila, že nebude hlasovat pouze o již předloženém dokumentu, ale Národní shromáždění vypracuje vlastní, který předloží sněmovně. Snahou je neumožnit vládě schválit končící opatření, která Le Penová označila za „nespravedlivá vůči francouzskému lidu“. Mezi nejkritizovanější prvky by patřily plánované škrty ve prospěch střední třídy a snížení, které je hodnoceno jako příliš nevýznamné, bezplatných léků pro nelegální přistěhovalce a sans papier: opatření, které by stálo 1,6 miliardy eur ročně, z nichž by Macron ukrojil pouze 200 milionů eur. Stále existují určité technické možnosti, jak „zachránit, co se dá“, a zajistit manévr. Konkrétně by se Barnier mohl uchýlit k článku 49 ústavy, který umožňuje přijetí zákona bez rozpravy, a zároveň pozměnit text tak, aby byl stravitelnější pro vládní spojence a překonal patovou situaci. EKONOMICKÝ FAKTOR
Na dosažení rovnováhy zbývá velmi málo času, času, který je diktován především výsledky francouzských státních dluhopisů – v současné době se rovnají těm řeckým – a také hodnotou Spredu, která je právě nyní na stejných hodnotách jako v době krize v roce 2012. Samozřejmě ani finanční trhy nebudou s vážením krize otálet, protože nestabilita by mohla rychle způsobit migraci mezinárodního kapitálu na jiné břehy. A konečně domácí ekonomická fronta, přičemž o finančním manévru se bude hlasovat do 31. prosince. Pokud nebude přijat nový zákon, jediným schůdným řešením by bylo prodloužení platnosti textu pro rok 2024 do léta a možnost návratu k vůli volebním urnám. MOŽNÁ KRIZE
Exekutiva jmenovaná 5. září by se mohla stát nejkratší v historii páté republiky a první, která bude formálně zpochybněna od roku 1962. Toho dne byl totiž premiér Georges Pompidou nejprve zpochybněn a poté vrácen na správnou cestu generálem De Gaullem.
Francouzští analytici v tuto chvíli hovoří o 320 poslancích proti, přičemž pro hlasování o nedůvěře by stačilo 289 poslanců. Jaká by však v každém případě mohla být střednědobá budoucnost většiny, která byla loni v létě přebudována? Riziko přetřásání matematické podpory je za rohem a pokračování zákonodárného sboru s hrozící krizí – jako Damoklův meč -, stejně jako hlasování o nedůvěře, není snadné. Zvláště při současném mezinárodním scénáři a snaze udržet si vedoucí úlohu. Zdá se, že více než polovina Francouzů v současnosti doufá v pád, určitě 11 milionů voličů Le Penova Národního shromáždění. Jedno hlasování o nedůvěře za druhým by mohlo francouzskou vládu přivést k paralýze. Dalším prvkem, který je v tomto případě třeba vzít v úvahu, by však byla váha ústavního diktátu, který by zabránil novému volebnímu kolu před létem, přičemž Macron by byl nucen rozpustit Assemblée až od června.