Subscribe
Podezření tu bylo a v těchto hodinách je tu pro všechny i důkaz. Macronovo rozhodnutí jít k volbám po výsledcích evropských voleb rozhodně nepřineslo ovoce, v něž prezident republiky doufal. Jeho popularita je na historickém minimu a vláda sestavená loni v létě se ukázala jako vratká a nepřesvědčivá. Michel Barnier včera dostal nedůvěru od Le Penové a Mélenchona, „podivného páru“, který spojuje touha svrhnout tuto exekutivu tím, že nebude hlasovat pro fiskální manévry považované za příliš nevýhodné pro Francouze. Průřezovým cílem je samozřejmě svrhnout Macronovu exekutivu a zároveň otevřít systémovou krizi, kterou v této podobě Francie za čtvrté republiky ještě nikdy nemusela zažít. HLASOVÁNÍ
Pro návrh na vyslovení nedůvěry, který předložila levicová koalice a podpořila Le Penová, se po původním přání předložit samostatný návrh vyslovilo 331 hlasů, ale stačilo by 288. V hlasování o vyslovení nedůvěry se objevily i další hlasy. Zpochybněná exekutiva – ve čtvrté republice se tak nestalo od roku 1962 – je nejkratší v novodobé francouzské historii, pouhé tři měsíce a ztroskotané finanční manko, na kterém je třeba co nejdříve pracovat. Termín pro daňový zákon totiž vyprší 31. prosince tohoto roku a Barnierova rezignace, přednesená ve čtvrtek 5. prosince ráno v Elysejském paláci, by měla Macronovi dát šanci jmenovat v nejbližších hodinách či dnech nového premiéra, který bude schopen sestavit exekutivu schopnou tento text prosadit. V případě neexistence nového zákona by jediným schůdným řešením bylo prodloužení platnosti textu do roku 2024, a to až do léta a možnosti předložit jej k vůli volebním urnám. REZIGNACE
Situace v současné době není jednoduchá: v den rezignace Francii charakterizují stávky a demonstrace, zatímco trhy a spread tuto vládní krizi hodnotí negativně. Na dynamiku těchto hodin nepochybně strašlivě doléhá ústavní diktát, který by zabránil novému kolu voleb před létem, přičemž Macron by byl nucen rozpustit Shromáždění až od června. Další potíží by byla volba nového premiéra, tedy osoby, která by musela být schopna urovnat neshody a udržet hlasování Assemblée po následující měsíce, minimálně do června 2025. Alternativou by mohlo být střídání vlád trvající několik měsíců či týdnů s datem vypršení platnosti diktovaným institucionálními jmenováními, kdy by dvojice Le Pen-Mélenchon mohla dát najevo svou váhu sérií návrhů na vyslovení nedůvěry. V takovém případě by mohlo vyhořet několik politických osobností, které by místo toho možná měly šanci výhodněji kandidovat v normálním volebním kole. Jisté je, že v této atmosféře se zákonodárný sbor za tři roky těžko dočká normálního závěru. ROLE LE PENOVÉ
Le Penová se mezitím v posledních hodinách také snažila uklidnit nálady a snížit hodnotu svých akcí. Předsedkyně Národního shromáždění prohlásila, že je přesvědčena o možnosti přijmout finanční zákon do konce roku. Zároveň uvedla, že hodlá nechat nového premiéra pracovat.
V úvahu je třeba vzít i krok Le Penové, která podpořila Mélenchonův návrh, což je rozhodnutí, které by mohlo část umírněných voličů, kteří se v posledních letech přiblížili tématům a exponentům Národního shromáždění, od ní odklonit. Le Penová každopádně není nakloněna přímé výzvě k Macronově rezignaci, i když vzhledem k její touze znovu kandidovat do Elysejského paláce může být jejím konečným cílem pouze to. Nadějí pro Le Penovou by mohlo být pomalé opotřebování prezidenta, který, jak také opakuje v každém rozhovoru či debatě, již využil dvě z výsad daných francouzskou ústavou: provedl totiž již reorganizaci vlády a rozpustil komory. Jediným krokem, který zbývá, je předčasná demise, nic víc než to, v co Le Penová doufá.