Subscribe
Po více než dvaceti letech jednání Evropská unie a země Mercosuru (Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay) konečně dosáhly obchodní dohody, která byla označena za „historický milník“ v obchodních vztazích mezi oběma regiony. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v této souvislosti zdůraznila, že dohoda je „ambiciózní a vyvážená“, a ocenila, že otevře nové trhy a posílí hospodářskou spolupráci mezi oběma stranami.
Tato dohoda bude mít dopad na celkem 780 milionů lidí a bude zahrnovat postupné zrušení cel, což evropským společnostem přinese roční úspory ve výši přibližně 4 miliard eur. Dohoda však může přinést překážky, které výrobci v primárním sektoru v Evropě , jako je snížení záruk kvality a zvýšení povolení pro oběh zboží.
Navzdory oslavám dohody není proces ještě dokončen, neboť ji musí ratifikovat 27 členských států EU. V této souvislosti se některé země, například Francie, vyjádřily proti dohodě rozhodně odmítavě.
Francouzský prezident Emmanuel Macron ji v současné podobě označil za „nepřijatelnou“ a výhrady vznesly i další země jako Polsko, Itálie a několik členů EU včetně Irska, Nizozemska a Rakouska.
Zejména Francie trvala na tom, že dohoda dostatečně nechrání evropská zemědělská odvětví a nezavádí dostatečné environmentální záruky.
Dohoda se uzavírá v citlivém geopolitickém kontextu, neboť Čína zvýšila své investice v Latinské Americe, což přimělo EU, aby se snažila posílit svůj vliv v tomto regionu.
Podle zastánců dohody otevře nové trhy, zvýší konkurenceschopnost EU a zároveň podpoří hospodářskou integraci s klíčovým regionem. Pokud jde o konkrétní aspekty paktu, sníží se 91 % cel na produkty pocházející z EU, jako je olivový olej, víno a ovoce a zelenina. Výměnou za to EU liberalizuje přístup k výrobkům Mercosuru, ačkoli celní kvóty pro citlivé výrobky zůstanou zachovány.
Kromě obchodních aspektů má dohoda také významnou politickou a strategickou váhu. Pro EU představuje dohoda s Mercosurem zásadní příležitost k posílení její přítomnosti v Latinské Americe, regionu s velkým geopolitickým a hospodářským významem, zejména v době rostoucího vlivu Číny.
Podpisem této dohody se tedy nejen otevírají nové trhy pro evropské výrobky, ale také se posilují diplomatické a hospodářské vazby se čtyřmi klíčovými zeměmi Latinské Ameriky.
Navzdory dosaženému pokroku stojí před ratifikací dohody ještě několik překážek. EU a Mercosur dosáhly předběžné dohody již v roce 2019, ale ta se zadrhla kvůli námitkám několika evropských zemí, zejména Francie, která požadovala přísnější opatření na ochranu životního prostředí a zájmů zemědělců.
V této nové dohodě byla vyjednána další ustanovení, například ustanovení, které umožní pozastavit platnost paktu, pokud některá ze stran nesplní závazky pařížské dohody o klimatu, což má uklidnit kritiky.
Dohoda bude rovněž podléhat právnímu procesu v EU, což může trvat delší dobu. Kromě toho bude pravděpodobně rozdělena na samostatné části, aby se usnadnilo její schvalování, a zabránilo se tak možnému francouzskému vetu, ačkoli její schválení bude podléhat prosté většině.
Obchodní dohoda je považována za politické a hospodářské vítězství obou stran, ale teprve se ukáže, zda překoná vnitřní překážky v Evropě, kde některé země stále nejsou přesvědčeny o jejích výhodách.
Napětí mezi zemědělskými sdruženími roste a zdá se, že ve všech členských státech dochází k nárůstu protestů. Všichni hlavní představitelé obou stran si však ke konečnému podpisu této dohody vzájemně blahopřáli.
Tato dohoda je významná nejen kvůli bezprostředním ekonomickým výhodám, které slibuje, ale také kvůli širším politickým důsledkům, které s sebou nese. Vzhledem k tomu, že EU i Mercosur čelí měnící se globální dynamice, zejména s rostoucím vlivem Číny v regionu, dohoda umožňuje EU udržet si silnější pozici v Latinské Americe a zajišťuje, že státy Mercosuru budou mít lepší přístup na jeden z největších trhů na světě.