Subscribe
Proměnlivost situace v Sýrii je pro analytiky po celém světě jistě záhadou. Napětí, mocenské vztahy a kritické otázky v regionu se totiž budou muset nutně přeorganizovat, aby se našla nová rovnováha. Nezapomínejme také na to, že vzhledem k dalším mezinárodním krizím se do nich zapojují i dotyční aktéři, byť ne přímo, ale prostřednictvím svých nejbližších spojenců. Válka na Ukrajině a střety v Gaze a v Libanonu s Izraelem tak nemohou nebýt ovlivněny tímto novým uspořádáním. Pro přesnou analýzu situace je třeba se zabývat několika frontami a tématy. Zde se pokusíme seřadit jen několik z těchto aspektů, které patří na mezinárodní a evropské scéně snad k nejpalčivějším, abychom položili základy pro analýzu neustále se měnící situace. Zaměříme se zejména na operaci, kterou Izrael zahájil na Golanských výšinách, a na problematiku migračních toků a žádostí o azyl, u nichž se evropské kanceláře reorganizují s brzdou v postupech analýzy žádostí. IZRAEL A GOLANSKÉ VÝŠINY
Pád režimu Bašára Asada okamžitě vrátil pozornost ke Golanským výšinám, přičemž Izrael okamžitě obsadil oblasti bezpečnostního pásma podél hranice se Sýrií. Netanjahu okamžitě přispěchal s prohlášením o omezené a dočasné akci, ale rychle následovalo i odsouzení toho, co je i ze strany OSN chápáno jako hrubé porušení dohod platných od roku 1974. Ve skutečnosti kontingent OSN hlídkuje v této oblasti přesně padesát let. Jedná se o misi Undof (v současné době je zde rozmístěno asi 1 000 mužů), jejímž úkolem je dohlížet na plnění dohod udržováním příměří mezi oběma zeměmi. Pro Izrael tato operace, ačkoli je označována za „omezenou“, nicméně představuje novou frontu vedle té s Libanonem (na níž platí příměří), války v Gaze a pokračujícího napětí v Jemenu a u Rudého moře.
Pravděpodobně v tuto chvíli považuje izraelský premiér dohody z roku 1974 za neplatné: s pádem Asada by Netanjahuova vůle znamenala přehodnocení postojů zaujatých před padesáti lety. V současné době, kdy syrští vojáci opouštějí své pozice, je Izrael ve skutečnosti zakopán za nebezpečím, že na jeho hranicích budou nové nepřátelské síly. Izraelské síly by se mohly stáhnout, pokud by nová vláda zajistila dodržování dohod, ale zcela jiná situace se týká oblastí formálně anektovaných od roku 1981 akcí, kterou velká část mezinárodního společenství neuznala a odsoudila. Pro tyto oblasti by však neexistovala žádná možnost stažení, protože jsou Izraelem považovány za nedotknutelné.
Dále dochází k nárůstu izraelských nájezdů s bombardováním různých oblastí Sýrie s cílem zničit vojenské základny nebo továrny na výrobu zbraní. Zřejmým cílem je zabránit tomu, aby se tyto zdroje dostaly do nesprávných rukou (což znamená: ne ve prospěch Izraele); v pozadí je však snaha snížit vojenskou kapacitu nové syrské vlády, aby byla zajištěna alespoň jedna z hranic. Na druhou stranu Netanjahu zdůraznil, že pokud členové nové vlády budou chtít mít dobré vztahy s Izraelem, nebude to žádný problém, ale pokud přijdou hrozby, přejdou na obranu.
Je to sám izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon, který chce uklidnit ohledně vpádu na Golany a uvádí, že Izrael nezasahuje do probíhajícího konfliktu mezi syrskými skupinami, ale jedná pouze v zájmu bezpečnosti svých hranic. V reakci na to vyslanec OSN v Sýrii Geir Pedersen vyzval k zastavení izraelských náletů a přesunů.
Samozřejmě, že v rovnováze v regionu nezůstal izraelský krok bez povšimnutí. Především Írán odsoudil postup na Golany, přičemž mluvčí ministerstva zahraničí hovořil o invazi a rovněž odsoudil mlčení Západu k postupu Tel Avivu. Pro Saúdskou Arábii by naopak to, co Izrael na Golanech provedl, byla operace, jejímž cílem je podkopat reálnou možnost nové syrské vlády dospět k znovunabytí územní celistvosti, zatímco Turecko, které má k nové vládě velmi blízko, hovoří o „okupační mentalitě“, proti možnosti Syřanů dospět k míru a stabilitě. Dokonce i Jordánsko, které je již deset let v míru s Izraelem, odsoudilo invazi; stejně jako Egypt, který si stěžuje na porušování mezinárodních dohod. V případě USA ministerstvo zahraničí nadále zdůrazňuje důležitost „dočasnosti“ tohoto vpádu, zatímco OSN připomíná, že podle dohod z roku 1974 nesmí být v demilitarizované zóně žádné síly ani vojenské aktivity.
Situace, která je všechno, jen ne snadná, zejména po prohlášení Izraele o tom, že tvrdě zasáhl syrskou flotilu. Situace na Golanech by se tak v příštích dnech mohla stát klíčovým faktorem rovnováhy v oblasti a přinést na konfliktní – nebo vyjednávací – stůl požadavky téměř všech aktérů v regionu. NÁVRATY A ŽÁDOSTI O ASYL
Evropská unie se vyjádřila jasně: v otázce azylu pro Syřany jsou kompetentní členské státy. Jedná se o jednu z otázek vyvolaných pádem Asadova režimu, která by mohla evropským kancelářím přinést nemálo problémů. S koncem předchozího režimu totiž několik členských států EU zmrazilo postupy při posuzování žádostí o azyl, a to až do té míry, že v některých případech zvažují repatriaci současných vyhnanců. Počínaje hranicemi s Evropou se k tomu chystá Turecko, které oznámilo, že po rozšíření kapacit hraničních přechodů by se do Sýrie mohlo vracet až 20 000 uprchlíků denně.
V Evropě s pouličními demonstracemi a výměnou vlajek na mnoha ambasádách přišla i brzda azylového vyřizování. Jako první zavedlo stopku Německo: vzhledem k tomu, že zbývalo posoudit více než 47 tisíc žádostí (celkem jich bylo v roce 2024 přes 70 tisíc), rozhodl se Scholz vzít si čas na posouzení vývoje situace, možná i s ohledem na to, jak by se mohly zachovat ostatní kancléřství. V Německu totiž žije více než milion Syřanů, z nichž většina přišla po roce 2015, kdy Merkelová otevřela cestu žádostem o azyl ze Sýrie.
Podle údajů OSN jsou po Německu evropskými zeměmi s nejvyšším počtem Syřanů Švédsko, Rakousko, Řecko, Francie a Nizozemsko. A ve všech těchto státech jsou zaváděna podobná opatření. Po Berlínu je to Řecko a Rakousko, které brzdí posuzování žádostí. Dále je na řadě Norsko, Dánsko a Švédsko.
Stockholm rovněž usiluje o zmrazení vyhošťování do doby, než bude lépe pochopena situace v Damašku, zatímco Nizozemsko by se mohlo rozhodnout pro vyhoštění. Paříž nechtěla v tomto případě zaujmout alternativní stanovisko, místo toho se postavila na stranu ostatních kanceláří a dočasně pozastavila posuzování žádostí. Tuto možnost zvolilo také Spojené království, které se tak připojilo k rozhodnutí některých členů EU. V Itálii se konalo zasedání v Palazzo Chigi a premiérka Giorgia Meloniová se rozhodla iniciovat stejné opatření jako preventivní opatření. Viminale tak zmrazí všechna probíhající řízení, která byla až do dnešního dne přijímána prakticky automaticky, neboť se týkala občanů ze země, která je ve válečném stavu. V Itálii se rovněž řešila poměrně ožehavá otázka, jak postupovat v případě syrských občanů, kteří se již nacházejí na italském území. Vývoj situace samozřejmě neumožňuje přijmout okamžité rozhodnutí. Bude třeba počkat, jaké vedení bude v Damašku ustanoveno a zda budou zaručena základní práva. Evropská komise již ze své strany upozornila kancléřství, že v současné době nebudou vytvořeny minimální podmínky pro organizaci repatriací. To bude pravděpodobně jedním z ústředních témat příštího zasedání Evropské rady 19. prosince.
Fotograf: Tamer A Soliman / Shutterstock.com – ID 2536793511