Subscribe
Zemědělské politiky Evropské unie jsou i nadále kritizovány za to, že neřeší základní požadavky primárního sektoru, tj. jeho větší konkurenceschopnost, ekonomickou životaschopnost a dlouhodobou udržitelnost. Otázky, jako jsou obchodní vztahy s Marokem, zavádění ekologických programů a stále se rozšiřující labyrint administrativních postupů, jsou pro evropské zemědělce stálým předmětem sporu. K tomuto seznamu stížností se nyní přidala nedávno schválená obchodní dohoda mezi EU a Mercosurem. Francie a Polsko byly prvními zeměmi, které se oficiálně postavily proti dohodě mezi EU a Mercosurem s odkazem na obavy o ochranu svých zemědělsko-potravinářských odvětví. Naproti tomu Španělsko pod vedením ministra zemědělství, rybolovu a potravinářství Luise Planase dohodu podpořilo s odůvodněním, že je přínosem pro hospodářství ve všech výrobních odvětvích. Španělští zemědělci s tím však rozhodně nesouhlasí. Ti opět vyšli do ulic a shromáždili se před španělským ministerstvem zemědělství i v dalších zemích EU, aby vyjádřili svou nespokojenost. Tyto protesty zorganizovaly dvě nejvýznamnější španělské zemědělské organizace, Asaja a COAG, které hájí zájmy primárního sektoru. Asaja, která je jedním z předních představitelů COPA-COGECA – evropské zemědělské zastřešující organizace – byla jedním z nejhlasitějších kritiků dohody mezi EU a Mercosurem. Tato organizace má značný vliv na rozhodovací procesy v evropském zemědělství a její předseda Pedro Barato dal jasně najevo, že španělští zemědělci nejsou obecně proti obchodním dohodám. Jejich nesouhlas je namířen proti konkrétním podmínkám dohody mezi EU a Mercosurem, které podle nich povedou k „nekalé konkurenci“ pro evropské zemědělce. Hlavním problémem pro zemědělce jsou rozdíly v hygienických a rostlinolékařských normách. Země Mercosuru nemusí dodržovat stejně přísné předpisy, jaké musí splňovat výrobci v EU. Španělští zemědělci tvrdí, že je tento rozdíl v předpisech značně znevýhodňuje. Pedro Barato zdůraznil, že španělští zemědělci jsou více než ochotni konkurovat svým kolegům z Mercosuru, ale pouze za předpokladu, že tato soutěž bude probíhat za rovných podmínek. Dohoda mezi EU a Mercosurem však takové podmínky nezaručuje. COAG, další vlivná organizace zemědělců, se k těmto obavám připojila. Miguel Padilla, generální tajemník COAG, vyjádřil překvapení a zklamání nad tím, že Španělsko, země se silným zemědělským sektorem, je jedním z hlavních zastánců dohody, která zřejmě podkopává vlastní zemědělce. Padilla poukázal na to, že zemědělské předpisy EU jsou nejpřísnější na světě, což znevýhodňuje evropské výrobce oproti zemědělcům ze zemí Mercosuru. Zdůraznil také rozpor v postoji Španělska vzhledem k tomu, že jiné významné zemědělské země, jako je Francie a Polsko, zaujaly rozhodný postoj proti dohodě. Tato nespokojenost se neomezuje pouze na zemědělce a odvětvové organizace. Do debaty se zapojili i významní političtí představitelé španělských autonomních společenství. Obzvláště otevřeně se vyjádřila Isabel Díaz Ayuso, předsedkyně společenství Madrid. Ve veřejném prohlášení kritizovala dohodu za to, že nezohledňuje její dopad na španělský zemědělský sektor.
Díaz Ayuso požadoval, aby se na produkty dovážené z Mercosuru vztahovaly stejné normy a předpisy, které musí dodržovat evropští zemědělci, a byla tak zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž. Její připomínky odrážejí sílící hlasy, které ve Španělsku volají po vyváženějším přístupu k mezinárodním obchodním dohodám. Napětí mezi zemědělským sektorem a politickými činiteli se jen prohlubuje. Zemědělci tvrdí, že obchodní dohody, jako je dohoda mezi EU a Mercosurem, jsou prosazovány bez dostatečného ohledu na dopad na místní výrobce. Navzdory opakovaným protestům a podpoře některých politických představitelů, jako je Díaz Ayuso, zůstávají zemědělci skeptičtí ohledně ochoty vlády hájit jejich zájmy. Obávají se, že dohoda ohrozí jejich živobytí a dlouhodobou udržitelnost španělského zemědělského sektoru. Sázky jsou vysoké. Zemědělci varovali, že neřešení jejich požadavků by mohlo vést k dalším protestům a nepokojům. Vyzvali španělskou i evropskou vládu, aby dohodu přehodnotily a zavedly záruky, které ochrání zájmy místních producentů. Zemědělci se v zásadě nebrání obchodu, ale trvají na tom, že obchodní dohody musí zaručovat spravedlivou hospodářskou soutěž, stejné regulační standardy a udržitelné podmínky pro všechny zúčastněné strany. Širší důsledky dohody mezi EU a Mercosurem přesahují hranice Španělska. Protesty vypukly i v dalších zemích EU, což poukazuje na rostoucí rozpory mezi tvůrci politik a zemědělským sektorem v celé Evropě. Zemědělci požadují, aby byli zapojeni do rozhodovacích procesů, které mají přímý dopad na jejich přežití a růst. Vnímání, že vlády upřednostňují cíle mezinárodního obchodu před blahobytem domácího průmyslu, podněcuje nespokojenost a oslabuje důvěru v tvůrce politik. Protesty španělských zemědělců nakonec zdůrazňují potřebu přehodnotit dohodu mezi EU a Mercosurem. Požadují, aby se vedoucí představitelé EU zavázali dodržovat základní zásady spravedlivé hospodářské soutěže a zajistit, aby všichni výrobci pracovali podle stejných regulačních norem. Bez těchto záruk by mohla být ohrožena dlouhodobá udržitelnost evropského zemědělského odvětví. Pokud budou vlády i nadále ignorovat požadavky zemědělců, mohou čelit eskalaci protestů a sociálních nepokojů. Hrozí, že se dohoda EU-Mercosur stane katalyzátorem konfliktu mezi zemědělci a politiky.