Subscribe
Žádné pěstní souboje na schodech Národní galerie moderního umění před vstupem a žádná polibibita na uvítanou hostů, jak se předpokládalo v „Manifestu futuristického vaření“ z roku 1932. „Čas futurismu “ není striktně futuristickou výstavou, ale spíše přehlídkou 350 děl – včetně obrazů, soch, projektů, filmů a kreseb -, která nabízejí hluboké pochopení toho, čím první italská avantgarda 20. století skutečně byla. Výstavu, která byla zahájena na začátku prosince a potrvá do 28. února, výrazně podpořil bývalý italský ministr kultury Gennaro Sangiuliano a pokračuje v ní současný ministr Alessandro Giuli. Vyzdvihuje významnou roli Itálie při formování světových avantgardních hnutí prostřednictvím futurismu. Pro každého, kdo navštíví italskou metropoli, je to jedinečná příležitost zjistit, kdo byli futuristé, čeho dosáhli a jak jejich myšlenky dodnes inspirují tvůrčí vize. „Výstava oslavuje inovativní dopad futuristického hnutí v Itálii a v celé Evropě. Tato přehlídka,“ říká Federico Mollicone, předseda kulturní komise Poslanecké sněmovny, „se zapíše do dějin už jen počtem děl a mezinárodních zapůjčitelů. Díky futurismu se umění stává totálním, vymaňuje se z hranic plátna, aby vstoupilo do každodenního života a protnulo se se světem, kde se ‚všechno hýbe, všechno běží, všechno se rychle mění‘.“ Cesta začíná na titulní straně francouzského listu Le Figaro, kde byl 20. února 1909 pod názvem „Le Futurisme“ zveřejněn manifest hnutí. Marinettimu se podařilo zajistit jeho zveřejnění lstí: zamiloval se – nebo spíše předstíral zamilovanost – do dcery spolumajitele novin, bohatého Egypťana. Jedenáct bodů manifestu vyzdvihuje lásku k nebezpečí, vzpouru jako základní prvek poezie a obsahuje i kontroverznější myšlenky, například pohrdání ženami. Tyto stránky upřednostňují závodní vůz před okřídleným vítězstvím ze Samothrákie. Rychlost, rychlost, rychlost se stává synonymem budoucnosti a jejím cílem je zničit muzea, knihovny a akademie, které jsou považovány za symboly minulosti. Příhodně se vedle manifestu ve stejné místnosti nachází ohnivě červené Maserati, kvintesenční symbol rané fáze hnutí. Výstava však přesahuje rámec manifestů a vysvětluje podstatu futurismu. Jde především o obrazy a malby. Obraz Giacoma Bally „Oblouková lampa“ vzdává hold manifestu „Zabijme měsíční světlo„: pouliční lampa osvětlující noc intenzivněji než samotný měsíc. Návštěvníci mohou obdivovat také Marinettiho portrét s názvem „Soleil„, který vytvořila futuristická umělkyně Rougena Zatková, a poctu Marconimu s jeho vynálezy, symbolizujícími touhu proměnit každodenní život člověka. „Mnoho literátů té doby se dívalo jinam a odsouvalo industrializaci do pozadí, zatímco futuristé,“ vysvětluje Mollicone, „byli jediní, kdo tento epochální okamžik pochopili. Dnes, po jejich vzoru a ve světle čtvrté revoluce – digitální – musíme čelit novým výzvám, abychom je zvládli a učinili z nich zdroj pro lidstvo a budoucnost.“ GNAM se promění v hangár, v němž je umístěn velký červený hydroplán a 350 děl z celého světa.
Mezi obrazy evokujícími nebe a hrdinství vyniká obraz Tullia Craliho „Než se otevře padák“. Vedle slavných umělců, jako jsou Giacomo Balla a Umberto Boccioni, jsou znovuobjeveny i méně známé osobnosti, například Fortunato Depero. Literární manifesty se mísí s obrazy, pokrok se prolíná s ochranou přírody a reklama se stává prostředkem pronikání do společnosti. „Společně vymyslíme to, čemu říkám bezdrátová imaginace […] Abychom toho dosáhli, musíme se vzdát toho, že nám někdo rozumí. Být pochopen je zbytečné. Bez toho jsme se koneckonců obešli…“ napsal Marinetti. Měl pravdu. Futuristé se vzdali toho, aby byli chápáni, ale nikdy nepřestali být připomínáni. Jejich odkaz, plný rozporů a geniality, zůstává ústředním bodem debat o modernitě a neustále se měnící povaze umění.