Woke Won’t Die

Po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách novináři a intelektuálové po celé Evropě hlásají smrt woke kultury. Jedním z Trumpových volebních slibů bylo právě skoncování s woke kulturou. Genderová teorie musí být podle něj odstraněna ze škol. Změna pohlaví se nesmí provádět u nezletilých. Trump také slíbil, že zastaví cenzuru politicky kontroverzních témat, jako je imigrace a gender, ze strany technologických gigantů. Nedávno jsme byli svědky toho, jak vystoupil generální ředitel společnosti Meta Marc Zuckerberg a prohlásil, že je čas, aby se Facebook přizpůsobil nové realitě a odstranil ověřovatele faktů, kteří podle něj byli politicky zaujatí. Místo toho přejdou na používání systému komunitních poznámek, který na své platformě „X“ zavedl již Elon Musk. Politickým komentátorům patřícím k široké levici se nová politika Facebooku nelíbí. Domnívají se, že Meta se cítí být nucena přizpůsobit se vůli Donalda Trumpa. Není to nic jiného než ústupek nové politické moci. Zde si však musíme uvědomit, že Trumpova vůle je výrazem vůle amerického lidu, protože americký lid jmenoval Trumpa svým hlavním představitelem ve svobodných a demokratických volbách. A jednou z věcí, které Trump ve volební kampani sliboval, bylo nabídnout silnější odpor vůči kultuře probuzení. To, co Meta dělá, je tedy přizpůsobení se větrům, které vanou v celé americké společnosti a pravděpodobně i na celém Západě. Pokud jde o imigraci a gender, měla by se méně cenzurovat názorová příslušnost. Méně woke. Méně politické korektnosti. Když se podíváme do Švédska, které autor tohoto textu dobře zná, je fakt, že většina politických stran právě teď, v roce 2025, bagatelizuje otázky, které mají co do činění s politikou identity, rovností pohlaví, rasizací a intersekcionalitou. Velká sociálnědemokratická strana bude mít v létě 2025 sjezd a v již předloženém návrhu stranického programu se o rasismu nebo právech LGBTQ lidí téměř nic nezmiňuje. Místo toho se zde kombinuje nově probuzený zájem o nacionalismus s klasickým sociálnědemokratickým socialismem. Dokonce i malá Strana zelených, která byla v posledních 20 letech do značné míry hybatelem levicového radikalismu ve švédské politice, tvrdí, že chce sociální perspektivy bagatelizovat ve prospěch čistší politiky v oblasti klimatu a životního prostředí. A zdá se, že se to již vyplatilo v průzkumech veřejného mínění, kde strana poněkud posílila a nyní se zdá být stabilně na 6-7 procentech hlasů namísto 3-4 procent, kde se pohybovala posledních 5 let. A to je důvod, proč mnozí švédští názoroví vůdci se sympatiemi k liberálům a konzervativcům nyní prohlásili, že woke prostě zemřel. Woke byl jen dočasný módní výstřelek, říkají lidé, a teď už je to za námi. Nikdo už nevěří na intersekcionální teorie a nikdo nevěří na kvóty podle barvy pleti a snad ani na žádné velkolepé vize rovné, klimaticky chytré a udržitelné společnosti. Jako příklad můžeme uvést liberální deník Expressen, jehož redaktorka Karin Pihlová v článku z 6. ledna letošního roku napsala, že švédští liberálové by měli přestat truchlit nad prohlášeným mrtvým wokeismem.

Woke byla jen politická móda, říká Karin Pihlová. Woke se skládal z absurdních myšlenek o cenzuře a zastoupení barvy pleti. To vše by mělo být skutečnému liberálovi zcela cizí. Proto je načase si uvědomit, že woke kulturu je třeba opustit. Je pozoruhodné, že redaktorka předního švédského deníku může být ve své analýze tak povrchní. Woke byl – a je – samozřejmě mnohem víc než jen nějaké letmé představy o cenzuře a barvě pleti. Woke je třeba chápat spíše jako hluboký ideologický proud v západní společnosti, který má rysy marxismu a utopismu. Woke kultura je radikální vzpourou naší doby proti tradičním identitám, hierarchiím a privilegiím. (A privilegii mám na mysli například privilegium být Švédem ve Švédsku a moci říkat, že toto je moje vlast a nikoho jiného). A tato kultura probuzení pravděpodobně nezmizí jen proto, že politický odpor sílí. Pokud budeme mít ve Spojených státech po Donaldu Trumpovi demokratického prezidenta, pravděpodobně rozcupuje všechna rozhodnutí, která nyní Donald Trump činí proti šíření kultury woke. Problémem je také to, že levicový idealismus si našel cestu do našich institucí, jako jsou například naše univerzity. Etablovaní vědci v humanitních a společenských vědách mají často jasný levicový profil a toho se nevzdají jen proto, že Donald Trump vyhrál politické volby. Jejich oddanost své věci může být ještě silnější, když budou mít pocit, že pravicoví a „autoritářští a reakční politici“ – jak je pojmenují – vládnou naší společnosti. To bude konflikt, který dokonale zapadá do jejich levicového aktivistického světonázoru. Nyní budou moci na intelektuálních barikádách vystupovat jako zastánci svobodného bádání a demokracie. Faktem také je, že univerzity vychovaly celé profese v levicovém ideologickém myšlení. Učitelé, sociální pracovníci, právníci, novináři; ti všichni byli v posledních 30 letech formováni a charakterizováni často levicovým vzděláním, přinejmenším ve Švédsku. Všichni tito lidé svůj způsob myšlení a práce jen tak nezmění a v našich institucích zůstanou 30-40 let. Můžeme to porovnat s tím, jak to ve Švédsku vypadalo v 70. letech. Tehdy bylo mnoho politiků a novinářů levicovými radikály. Celá společnost byla prostoupena radikalismem, který vznikl kolem roku 1968. Ale v institucích – ve škole, v armádě, v církvi, na univerzitách – stále žili lidé ze staré buržoazie. Teprve když tato generace odešla do důchodu a posunula se dál, mohl se politický radikalismus dostat do institucí. Pokud bychom se na Západě dočkali trvalého konzervativního proudu jako reakce na levicově radikální liberalismus posledních desetiletí, musel by tento konzervatismus také počkat, až ti, kteří jsou nyní ve vládě a v médiích, zestárnou a budou vyřazeni. Ještě větším problémem – pro ty, kdo nemají rádi kulturu probuzení – je, že levicové radikální myšlení se tak zřetelně prosadilo v důsledku toho, že se v našich západních zemích prosadily ve veřejném životě ženy.

Autoři Erik J. Olsson a Catharina Grönkvist Olssonová ve své knize „Den mjuka staten – feminiseringen av samhället och dess konsekvenser“ („Měkký stát – feminizace společnosti a její důsledky“) popisují, jak jedno odvětví švédské společnosti za druhým začalo být ovlivňováno a charakterizováno ženským způsobem myšlení. A v některých oblastech – jako je například školství – to došlo tak daleko, že ženské myšlení převládá. Výzkumy v této oblasti ukazují, že ženy více než muži přijímají hodnoty týkající se rovnosti. A častěji než muži mají tendenci chtít vylučovat a cenzurovat lidi, kteří nemluví a nejednají v souladu s hodnotami, jež ony samy považují za dobré a prospěšné. Kultura probuzení je převážně ženskou kulturou a dokud budeme mít ženy na veřejnosti (což můžeme očekávat ještě dlouho), budou tyto ženské hodnoty probuzení ovlivňovat naši společnost. Těžko tedy platí, že woke skončil jen proto, že se proti woke kultuře objevuje stále zřetelnější politická a lidová opozice, nebo jen proto, že v prezidentských volbách ve Spojených státech vyhrál Donald Trump. Ty z nás, kteří woke nevěří, čeká pravděpodobně bohužel dlouhý a vytrvalý boj.