fbpx

Pohled na vývoj větrných farem v Irsku

Životní prostředí - 28 ledna, 2025
Stačí se jen poškrábat na povrchu, abychom zjistili, jak velký rozpor panuje v Irsku mezi politickými závazky rychle rozšiřovat vnitrozemské větrné elektrárny a přáním místních, převážně venkovských komunit, aby se jich zbavily nebo alespoň snížily jejich počet.
Plány na rozvoj větrných elektráren na moři jsou v Irsku rovněž zpochybňovány, i když v mnohem menší míře. Obecně lze říci, že proti závazku v rámci irského klimatického akčního plánu do roku 2024 dosáhnout do roku 2030 alespoň 5 GW instalované kapacity větrných elektráren na moři se nesešla žádná koordinovaná politická opozice. Pokud se objevila kritika, byla obecně zaměřena na vnímané tempo rozvoje a pravděpodobnost, že cílů v oblasti větrné energie na moři nebude dosaženo.
Co se týče rozvoje vnitrozemských větrných elektráren, nejedná se o nedávný vývoj. Nelze jej ani charakterizovat jako odpor proti tomu, co mnozí v Irsku považují za nadměrný zásah zelené politiky do téměř všech aspektů života země a společnosti. Víme to, protože odpor proti větrným elektrárnám jako samostatnému tématu výrazně předcházel faktickému vymazání irské parlamentní Strany zelených v parlamentních volbách v roce 2024.
Již v roce 2014 BBC informovala, že od zahájení provozu první komerční větrné farmy v Bellacorricku v hrabství Mayo v roce 1992 vzniklo v Irsku nejméně 100 opozičních skupin proti výstavbě větrných elektráren v místních komunitách.
V této souvislosti stojí za zmínku, že v červnu 2016 Irská asociace pro větrnou energii uváděla, že v Irské republice je v provozu pouze 206 větrných farem.
Velká část opozice se tehdy, stejně jako nyní, soustředila na vnímanou hrozbu, kterou větrné turbíny ve vnitrozemí přinášejí do oblastí mimořádného archeologického významu, přírodních krás a ochrany volně žijících živočichů, zejména ve fázi výstavby.
Další opakující se námitky se týkaly dopadu hluku z turbín na místní komunity, odstupových vzdáleností a vzniku stínového blikání, které vytváří pohyblivý stín na obydlí v relativní blízkosti turbín.
Obavy dosáhly takového stupně, že v roce 2017 provedla skupina Public Health Medicine Environment and Health Group irského Úřadu pro zdravotní služby (HSE) komplexní přezkum důkazů. Přezkum se do značné míry zaměřil na zjištění, zda existují oprávněné obavy o veřejné zdraví vyplývající z vlastností větrných turbín, na které se nejvíce stěžuje, tj. obavy související s hlukem a blikáním stínů.
Přezkum zjistil, že ačkoli byla neoficiálně hlášena řada účinků, neexistovaly v té době žádné publikované vědecké důkazy, které by podporovaly domněnku o nepříznivých účincích na veřejné zdraví.
Pokud jde o hluk, skupina zjistila, že neexistují žádné přímé důkazy o tom, že by vystavení hluku z větrných elektráren mělo vliv na fyzické nebo duševní zdraví. Skupina rovněž odmítla obavy z vlivu infrazvuku nebo nízkofrekvenčního hluku z větrných elektráren na zdraví.
Pokud jde o blikání stínů, skupina zjistila, že větrné turbíny, stejně jako mnoho jiných vysokých staveb, mohou vrhat dlouhé stíny, když je slunce nízko, ale neexistuje dostatek přímých důkazů, aby bylo možné vyvodit závěry o souvislosti mezi blikáním stínů způsobeným větrnými elektrárnami a negativními účinky na zdraví. Připustila však, že hluk i blikání stínů mohou představovat „obtěžování“ pro osoby žijící v jejich blízkosti.
Skupina důrazně vyzvala, aby byl proveden další výzkum zaměřený na účinky větrných elektráren na veřejné zdraví. Toto doporučení nakonec vedlo irské ministerstvo životního prostředí, klimatu a komunikací (DECC), které je primárně zodpovědné za otázky hluku v životním prostředí, k tomu, že v květnu 2023 jmenovalo hlukové konzultanty, aby informovali o případných změnách hlukového aspektu směrnic pro rozvoj větrné energetiky z roku 2006.
Od roku 2017, kdy skupina Public Health Medicine Environment and Health Group zveřejnila svou zprávu, došlo k pozitivním změnám i v oblasti řešení problémů způsobených stínovým blikáním.
V roce 2019 byl konečně zveřejněn aktualizovaný návrh pokynů pro větrnou energii. Důležité je, že tyto pokyny doporučují, aby výsledek výpočetního modelování potenciálního blikání stínů z jakéhokoli navrhovaného rozvoje větrných elektráren byl přiložen ke všem žádostem o plánování budoucího rozvoje větrné energetiky.
Rovněž umožňoval stavebnímu úřadu (An Bord Pleanála) uložit podmínku (podmínky), která zajistí, že žádné stávající obydlí nebo jiná dotčená nemovitost nebude vystavena stínovému blikání, pokud vhodný model předpovědi stínového blikání ukáže, že existuje možnost výskytu stínového blikání u jakéhokoli obydlí nebo jiné potenciálně dotčené nemovitosti.
Pokud není blikání stínů odstraněno, uvádí se v návrhu pokynů, měla by být jako podmínka pro udělení povolení vyžadována jasně specifikovaná opatření, která zajistí automatické vypnutí turbíny, aby se blikání stínů eliminovalo.
Ačkoli se jedná o vítaný pokrok, pro namítající komunity a skupiny účastnící se kampaní zůstává frustrující, že irské ministerstvo pro bydlení, místní správu a kulturní dědictví, které dohlíží na politiku v této oblasti, v současné době stále provádí cílenou revizi pokynů pro rozvoj větrné energie z roku 2006, které zůstávají v platnosti navzdory zveřejnění aktualizovaného návrhu pokynů v roce 2019.
V poslední době se pozornost poněkud přesunula na škody a dopady lopatek větrných turbín na životní prostředí, zejména pokud jde o jejich bezpečnou likvidaci a problém, který to představuje pro samotné životní prostředí, které mají údajně chránit před škodami způsobenými toxickým uhlíkem.
Tato otázka je v Irsku stále na okraji debaty o větrných elektrárnách a přinejmenším prozatím se většina námitek týká „tradičních“ obav, jako jsou ty, které byly zmíněny výše.
Vzhledem k tomu, že se očekává, že do konce roku 2025 bude v Irsku vyřazeno z provozu 11 000 tun lopatek větrných turbín, je nepravděpodobné, že by tato situace pokračovala, a je velmi pravděpodobné, že odpůrci větrných elektráren a místní komunity využijí námitek proti jejich počátečnímu rozvoji.
To neznamená, že by si irská vláda nebyla vědoma environmentálních problémů spojených s likvidací lopatek větrných turbín.
V rámci řešení svých environmentálních závazků v této oblasti pověřila irský úřad pro udržitelnou energii účastí v programu technologické spolupráce Mezinárodní energetické agentury pro větrnou energii, který se zabývá výzkumem způsobů, jak minimalizovat odpad z lopatek a jak zvýšit recyklovatelnost lopatek větrných turbín.
IEA si zcela jasně uvědomuje, o jak velký problém se jedná, a otevřeně přiznává, že ačkoli výzkum recyklace lopatek větrných turbín probíhá již více než deset let, řešení recyklace jsou stále vzácná a existuje jen málo řešení, která by bylo možné realizovat v průmyslovém měřítku.
IEA uvádí, že v mnoha zemích proto nejsou k dispozici jiná řešení recyklace lopatek větrných turbín než jejich skládkování.
V Irsku a Severním Irsku existuje omezený počet soukromých společností, které nabízejí udržitelné možnosti nakládání s materiálem z vyřazených lopatek po skončení jejich životnosti, ale je velmi nepravděpodobné, že by tento počet alespoň zdaleka pokryl poptávku po recyklaci odhadovaných 11 000 tun lopatek větrných turbín, které mají být vyřazeny z provozu do konce roku 2025.
Možnosti, jak tento kritický nedostatek řešit, předložila IEA, s níž Irsko spolupracuje. Tyto možnosti zahrnují různé varianty od „měkkého zákona“ a „tvrdého zákona“ až po prosazení ustanovení o výběrových řízeních, která podrobně stanoví požadavky na opětovné použití a recyklaci pro výrobce větrných turbín.
Možnost celoevropského zákazu skládkování navrhla také odborná organizace Wind Europe, ale jak poznamenala IEA, takový krok nemá smysl, pokud ještě nejsou zavedeny technologické postupy v potřebném měřítku, které by umožnily nákladově efektivně nakládat s odpadem z lopatek větrných turbín. Jak IEA správně naznačuje, znamenalo by to jen přesunutí obrovských objemů inertního odpadu do skladů.
Na vládní úrovni IEA navrhla koncept požadavků na výběrová řízení pro oběhové hospodářství. Tato možnost by umožnila implementovat požadavky oběhového hospodářství na odpad z lopatek větrných turbín do vládou iniciovaných výběrových řízení na právo výstavby a provozu větrných elektráren.
To je ve velké míře v souladu se stávajícími ustanoveními rámcové směrnice EU o odpadech a akčním plánem EU pro oběhové hospodářství do roku 2020, který stanoví, že skládkování by mělo být až poslední možností.
Ať už bude nakonec přijata jakákoli varianta řešení složitých technických problémů spojených s likvidací lopatek turbín, je jasné, že se tato otázka bude ve veřejné diskusi objevovat stále častěji, zejména nyní, kdy nastupující irská vláda právě obnovila svůj závazek dosáhnout do roku 2030 80 % výroby elektřiny v Irsku z obnovitelných zdrojů včetně větrné energie.
Vládní program nové irské administrativy také podrobně popisuje závazek zajistit zavedení politiky pro zefektivnění obnovy a prodloužení životnosti stávajících větrných elektráren na pevnině, jejichž životnost se blíží ke konci. Bez povšimnutí nezůstala skutečnost, že se nikdo nezmínil o 11 000 tunách lopatek větrných turbín, které jsou klíčovou součástí těchto větrných farem, jimž končí životnost.
Předpokládám však, že z pohledu široké veřejnosti to nezůstane bez povšimnutí ještě dlouho, zejména pokud se bude skládka realizovat v blízkosti obytné oblasti.