Dramatický nárůst mrzačení ženských pohlavních orgánů v Irsku

Standardní definice mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM) zní, že se jedná o praktiku, která zahrnuje částečné nebo úplné odstranění vnějších ženských pohlavních orgánů nebo pohlavních orgánů z nemedicínských důvodů.
Ačkoli tento druh stručné definice má jistě své místo, bylo by moudré nepřijímat ji izolovaně nebo bez důsledného odkazu na další klasifikace, které pro FGM používá Světová zdravotnická organizace a další. Tento přístup nám pomůže pochopit, byť jen v omezené míře, skutečnou barbarskost této praktiky a hrubé porušování lidských práv, které představuje. V tomto ohledu je nápomocné prohlášení WHO Inter Agency Statement on Eliminating Female Genital Mutilation. V něm najdeme zmínku o čtyřech typech mrzačení ženských pohlavních orgánů, které tradičně převládaly.

Je téměř nepochopitelné, že výše uvedené praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů se ve většině případů provádějí na mladých dívkách a dětech ve věku od kojeneckého věku do 15 let, které většinou žijí nebo pocházejí z afrického kontinentu nebo z oblasti Blízkého východu. Rozsah této praktiky je ohromující – podle spolehlivých odhadů WHO bylo některé z forem mrzačení ženských pohlavních orgánů podrobeno 100 až 140 milionů dívek a žen a další 3 miliony dívek jsou každoročně ohroženy. To podle WHO znamená, že denně je na světě mrzačeno 6 000 žen a dívek.
. Povědomí o rozšíření této praktiky a o počtu dětí a žen, které žijí s následky mrzačení ženských pohlavních orgánů, proniklo do povědomí západního světa ve vítané, i když neúplné míře. Je to přinejmenším díky trvalým vzdělávacím kampaním, které následovaly po exponenciálním růstu celosvětové míry imigrace a přítomnosti diaspor z Afriky a Blízkého východu žijících v zemích a teritoriích, jako jsou Spojené státy, Evropa a Austrálie. Napomohly tomu také často velmi veřejné konflikty, které vznikly, když se pokusy obhájit tuto praxi na základě práv nebo náboženských či kulturních důvodů střetly se západními právními a lékařskými tradicemi, které historicky považovaly mrzačení ženských pohlavních orgánů za anathemu a neospravedlnitelné. Irsko je jedním z takových států, který se snaží na problémy spojené s mrzačením ženských pohlavních orgánů reagovat přiměřeně a humánně. Na mezinárodní úrovni Irsko ratifikovalo různé mezinárodní úmluvy odsuzující FGM, včetně Všeobecné deklarace lidských práv (UDHR) a Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Na domácí úrovni je klíčovou událostí zveřejnění irského národního akčního plánu pro řešení problematiky mrzačení ženských pohlavních orgánů, který byl vydán v listopadu 2008 ve spolupráci s 15 dalšími evropskými zeměmi.
Akční plán určil pět strategických okruhů jako základní součásti jakéhokoli pokusu o řešení problematiky mrzačení ženských pohlavních orgánů v Irsku. Těmito okruhy jsou právní, azylová, zdravotní, komunitní a rozvojová pomoc.
První konkrétně právní snahou, která vzešla z tohoto procesu, byl irský zákon o trestní justici (mrzačení ženských pohlavních orgánů) z roku 2012, který byl původně představen v červnu 2011. Tento zákon nejenže kriminalizoval samotné provedení mrzačení ženských pohlavních orgánů, ale stanovil také trestný čin pokusu o provedení mrzačení ženských pohlavních orgánů. Zákon rovněž obsahuje ustanovení týkající se napomáhání, navádění, poradenství, spiknutí nebo navádění k provedení mrzačení ženských pohlavních orgánů. Tím došlo k podstatnému právnímu zpřesnění stávajících, ale jinak širokých zákonných zákazů týkajících se navádění ke spáchání trestného činu, který se týká ublížení na zdraví, jako je mrzačení a odebrání orgánů nebo tělesných tkání. Podle tohoto zákona je rovněž trestným činem, pokud osoba s bydlištěm v Irsku odveze dívku do jiné země, aby se podrobila mrzačení ženských pohlavních orgánů. Tresty podle tohoto zákona jsou až 14 let odnětí svobody a/nebo pokuta 10 000 EUR. Posuzováno s ohledem na výroky tehdejšího ministra zdravotnictví Dr. Jamese Reillyho, když zákon původně představoval – že zajistí nespornou právní jasnost – byl zákon úspěšný.

Celkový obraz, který se objeví, když se na něj podíváme v kontextu dalších ministrových poznámek, že právní předpis byl „prvním krokem k zajištění toho, aby se tato praxe v Irsku neujala“, je však méně příznivý.
A to navzdory skutečnosti, že, jak jsme viděli výše, zákon byl součástí širší ochoty irské vlády vytvořit povědomí o mrzačení ženských pohlavních orgánů a chvályhodného přijetí přístupu nulové tolerance k jeho praktikování. Irsko by se dále přiblížilo k hlavě zdravotní strategie akčního plánu z roku 2008 prostřednictvím národních strategií země týkajících se domácího sexuálního a genderově podmíněného násilí (DSGBV). Irský Úřad pro zdravotní služby (HSE) také v současné době provádí mapování svých služeb s cílem zjistit nedostatky v poskytování podpory obětem a osobám, které přežily FGM. To je nesmírně důležité, neboť je nepochybné, že poptávka po těchto službách v Irsku roste. Důkazem toho je zpráva deníku Irish Times z listopadu 2024, z níž vyplývá, že počet služeb na pomoc ženám postiženým mrzačením ženských pohlavních orgánů se během dvou let zvýšil o více než 300 procent. Zprávu zveřejnila Irská asociace pro plánování rodiny. Odhaduje se v ní, že s mrzačením ženských pohlavních orgánů se setkalo nejméně 10 000 žen a dívek žijících v Irsku. Rovněž uvedla, že v roce 2023 vzrostl počet jejích schůzek na podporu související s FGM o 338 procent.
. Lékařská ředitelka asociace Caitriona Henchionová potvrdila, že počet léčených osob byl „původně malý“, ale od roku 2020/2021 se zvýšila migrace ze „zemí s vysokým výskytem, takže poptávka obrovsky vzrostla“. V souvislosti s migrací ze zemí s vysokou incidencí stojí za povšimnutí, že § 7 odst. 2 písm. f) irského zákona o mezinárodní ochraně z roku 2015 stanoví, že „činy specifické pro pohlaví nebo dítě“ jsou příklady činů, které mohou představovat pronásledování. Irský úřad pro mezinárodní ochranu (IPO) se proto domnívá, že mrzačení ženských pohlavních orgánů má pronásledovací povahu, neboť „porušuje řadu zavedených zásad lidských práv, včetně zásad rovnosti a nediskriminace na základě pohlaví, práva na život, pokud má zákrok za následek smrt, a práva na svobodu od mučení nebo krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, jakož i práva dítěte“. Závěrem lze říci, že vzhledem k tomu, že Irsko nadále zažívá nebývalou vlnu přílivu migrantů ze zemí včetně zemí afrického kontinentu a Blízkého východu, poptávka po službách souvisejících s mrzačením ženských pohlavních orgánů bude i nadále dramaticky narůstat. To vytváří mimořádný tlak na irské zdravotnictví a komunitní služby vzhledem ke složitým kulturním problémům, které často vznikají. Naděje na snížení počtu dětí a žen, které se dostaví na vyšetření, mohou být příliš optimistické vzhledem k tomu, že ve výzkumné literatuře se jasně uznává rozšířenost a tvrdohlavost této praxe a její odolnost vůči odstranění. Samotný UNICEF upozornil, že počet mrzačení ženských pohlavních orgánů mezi nigerijskými dívkami ve věku 0-14 let opět roste, přičemž v roce 2013 vzrostl z 16,9 % na nedávných 19,2 %. Významné problémy bude mít také irská policie An Garda Síochána, přestože nedávno zahájila iniciativu nazvanou Operace Limelight, jejímž cílem je poskytovat cestujícím, kteří cestují do Irska a z Irska, informace, které vysvětlují, co je mrzačení ženských pohlavních orgánů, a co mohou lidé dělat, pokud se obávají, že by dívce mohlo hrozit riziko mrzačení ženských pohlavních orgánů.

Dosavadní irský přístup k mrzačení ženských pohlavních orgánů byl příkladný, ale je třeba, aby byl doprovázen vyšším počtem odsouzených osob a cíleným přidělováním prostředků k dosažení tohoto cíle. Je znepokojující, že ačkoli bylo mrzačení ženských pohlavních orgánů kriminalizováno v roce 2012, k prvnímu odsouzení za mrzačení ženských pohlavních orgánů v Irsku došlo až v roce 2020. Jednalo se o případ manželského páru, který v roce 2016 provedl FGM na své roční dceři. Samotná hrůza tohoto případu dodává potřebě takového přístupu jasný morální a společenský imperativ.