Subscribe
Komise tuto strategii konkurenceschopnosti jistě vypracovala s ohledem na takzvanou Draghiho zprávu, která dokazuje to, co jsme již věděli: Draghiho zpráva byla zadána bruselskými byrokraty, kteří ji použili jako alibi pro to, aby se neomluvili, což by měli udělat, za nejméně pět promarněných let v historii Evropské unie. Je zarážející, že se v ní uvádí, že se sledují dva cíle: i) určit nezbytné změny v politikách, aby se přizpůsobily realitě, a vyvinout nové způsoby spolupráce s cílem zvýšit rychlost rozhodování, ii) zjednodušit rámce a pravidla a překonat roztříštěnost. Říkám zarážející, protože právě po tom evropští reformátoři, konzervativci a vlastenci volají již desítky let a dostává se jim obvinění, že jsou popírači, turbokapitalisté nebo neoliberálové. Trvám však na tom, že podle mého názoru, který podporují i precedenty, jde o čirý horký vzduch, neboť celý přístup je založen na schvalování nových předpisů v záležitostech, jako je umělá inteligence, cloud, kvantová výpočetní technika, biotechnologie a vesmírný průmysl. Spíše než regulace by měly odstranit „wokismus“ univerzit, genderové nebo rasové kvóty, aby podpořily zásluhy, schopnosti a vynalézavost; a nechat proudit svěží proud nápadů a projektů. Pokud však budou rámec určovat byrokraté a poslanci, mohu vás ujistit, že se opět dopustíme stejných chyb a ztratíme dalších pět let.
Jedním z nejkontroverznějších bodů strategie, který je zároveň v rozporu s teoretickým přístupem, je to, že od cílů v oblasti klimatu neustupuje, ale potvrzuje je. Cíl snížit do roku 2040 emise oxidu uhličitého o 90 % zůstává zachován, což nás Evropany staví před stejná omezení.
Ze Spojených států a Číny víme, že tyto nové technologie a kvalitní průmyslová výroba jsou obzvláště energeticky náročné, aniž by vítr a slunce byly dostatečnými, stabilními, stálými a trvalými zdroji. Buď se zavážeme k jaderné energii, vodní energii (v rozporu s přístupy nařízení o obnově přírody) a plynu a ropě, nebo zůstaneme definitivně mimo mezinárodní konkurenci. Předložený dokument opakuje – nic jiného jsme nečekali – prohlášení Ursuly von der Leyenové v jejím inauguračním projevu o schválení Paktu pro čistý průmysl; jakési Green Deal 2.0 k dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je metalurgie nebo chemie; což nevěstí pro evropský průmysl nic dobrého. Jedním z bodů, kde dokument Evropské komise vyvolává asi největší pobouření, je, když v souvislosti s automobilovým průmyslem uvádí, že bude zahájen strategický dialog s tímto odvětvím s cílem posílit dobíjecí infrastrukturu a podporu elektromobilů. Zaprvé proto, že s tímto odvětvím nebyl zahájen žádný dialog za účelem schválení směrnice, která odsouhlasila zákaz vozidel se spalovacím motorem, ale naopak byl tomuto odvětví vnucen ve jménu Agendy 2030, a zadruhé proto, že je zřejmé, že evropští občané, spotřebitelé a kupující se rozhodli, že elektromobily nechtějí; takže si můžeme představit obrovské množství veřejných peněz na financování automobilových společností a pokrytí jejich ztrát nebo na dosažení snížení cen s cílem motivovat ke koupi elektromobilů, což znamená, že Evropané za tento přechod zaplatí dvakrát nebo třikrát, prostřednictvím daní, prostřednictvím dluhu, prostřednictvím ceny.
Nápady, jako je vytvoření ekologického firemního vozového parku, vypadají spíše jako návrhy prodejců hadího oleje než jako seriózní přístupy k řešení problémů výroby, zaměstnanosti a dopravy v Evropě. Nemám příliš velkou důvěru; dokonce ani k některým podnikům, které se během minulého funkčního období Von der Leyenové podvolily její obrovské moci a které nyní téměř jistě jen čekají na to, až budou moci dotovat své zisky.