Bláznivá debata

Plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku jsou vždy podnětem k politickým diskusím a analýzám. Minulý týden byla hlavním, prakticky jediným tématem diskuse konkurenceschopnost, a to v návaznosti na prezentaci kompasu konkurenceschopnosti před dvěma týdny. Nebudu o něm hovořit znovu, protože jsem mu věnoval čtyři dlouhé vysvětlující články.

V úterý Komise zveřejnila svůj pracovní program na rok 2025 a ve středu již probíhala rozprava. Je to směšné. Tři hodiny rozpravy s desítkami poslanců Evropského parlamentu o dokumentu zveřejněném jen několik hodin předtím. Každý, kdo trochu ví, jak to v Bruselu chodí, řekne, že je to normální. Už to skoro ani nepřitahuje pozornost, ale je zřejmé, že je to jediný parlament na světě, který takto funguje. Nebo spíše nefunguje. To znamená, že žádný z poslanců, kteří se jednání zúčastnili – možná, že žádný je přehnané tvrzení, ale není daleko od pravdy -, nečetl dokument, o němž se mělo jednat. Nemělo by se zapomínat, že plenární zasedání začalo v pondělí a že poslanci EP – mezi schůzemi, plenárním zasedáním a vystoupeními ve výborech – nemají mnoho času. Lze tedy usuzovat, že lidé, kteří pracovní program Komise četli a pracovali na něm, byli asistenti a poradci, kteří zůstali v Bruselu.

Říkám to proto, že je to děsivý způsob, jak dělat politiku. Předkládat dokumenty, o nichž se bude druhý den jednat a které si účastníci rozpravy přečetli nanejvýš ve shrnutí, jež pro ně napsali jejich poradci. A tak je pochopitelné, že existuje tolik parlamentních asistentů, brutální struktura, která tvoří součást bruselské bubliny a byrokratů. Je odpovědností europoslanců, aby zabránili tomu, aby je jejich asistent chytil na globalistickou vlnu.

Úrsula se rozpravy nezúčastnila. Dokonce se ani nedostavila, přestože všichni její přítomnost očekávali – a vyžadovali. Některá vystoupení byla zaměřena na kritiku tohoto způsobu práce Komise, nedostatku respektu k Evropskému parlamentu a nepřítomnosti von der Leyenové. To vše je pravda; i když to byli socialisté, kteří to zdůrazňovali nejvíce.

Po rozpravě o tomto pracovním programu Komise na rok 2025, která trvala asi tři hodiny, zařadila Konference předsedů na pořad jednání šílenou, ohromující a neospravedlnitelnou rozpravu o „ohrožení konkurenceschopnosti spojenectví mezi konzervativci a krajní pravicí“. Šílené proto, že ve skutečnosti se nikdo necítil být touto rozpravou dotčen. Takové je užívání a zneužívání pojmu „krajní pravice“ politickou levicí a médii, že už nikdo neví, zda je in, nebo out. Totéž se děje s pojmem „konzervativec“.

Zásahy byly téměř surrealistické. Mohli jste vidět Zelené, socialisty a liberály, kteří obviňovali Patrioty z rostoucího odmítání zeleného New Dealu a sebevražedné sociálnědemokratické hospodářské politiky; ty z Evropské lidové strany, kteří vyzývali k zachování spojenectví se socialisty a zároveň kritizovali Patrioty, sahali po Evropských konzervativcích a reformistech (ECR) a jako mantru opakovali, že by nikdy neuzavřeli pakt s FPÖ (Rakousko) a AfD (Německo). Otázkou je, že pokud je Evropská lidová strana „konzervativní“, ECR se stává krajní pravicí, na stejné lodi jako vlastenci a suverenisté; pokud jsou však konzervativní pouze ti, kteří se sami označují za konzervativní, pojem krajní pravice by byl vyhrazen vlastencům a suverenistům.

Evropská levice a poslanci Evropské lidové strany, kteří žijí z nálepkování a klasifikace svých protivníků, jsou v této otázce dosti zmatení. Někteří tak považují ECR za krajní pravici, tvrdí, že EPP „koketuje“ (což je pouze kosmetické, protože když na to přijde, k žádné změně nedošlo), a požadují, aby se nehnula z velké koalice; jiní naopak chápou, že EPP je stále na správném místě, a požadují, aby nedělala „podivné“ kroky.

Abyste tomu rozuměli, vše se odvíjí od nabídky Jordana Bardelly (předsedy parlamentní skupiny Patrioti pro Evropu), kterou učinil ECR, sovereignistům a Evropské lidové straně, aby spolupracovali na pozastavení účinků tzv. zelené dohody. Zdá se, že ECR byla otevřena prozkoumání této alternativy pracovního programu Komise, což v Bruselu spustilo poplašné zvony. Poplašné zvony stále bijí. EPP se uzavřela do jakési třetí cesty: ani změna klimatu, ani konkurenceschopnost. Jinými slovy, nevědí, na čem jsou.

Zároveň však lidovci přerušili jednání s FPÖ o sestavení vlády v Rakousku, což naznačuje, že vědí, na čem jsou. Jsou stále na stejném místě. Politici by měli být posuzováni podle svých činů, ne podle slov.