Subscribe
Spolkové volby v Německu, které se konaly 23. února 2025, znamenaly významný zlom v politické situaci země. Křesťanskodemokratická unie/Křesťanskosociální unie (CDU/CSU) pod vedením Friedricha Merze si zajistila relativní většinu 28,6 % hlasů, zatímco Alternativa pro Německo (AfD) překvapivě výrazně posílila a stala se druhou největší stranou s 20,8 % hlasů. Sociálnědemokratická strana (SPD) pod vedením Olafa Scholze utrpěla historickou porážku, když získala pouze 18,5 % hlasů. Tyto výsledky odrážejí hluboce rozdělený národ, který se štěpí podle geografických, generačních a socioekonomických hranic.
Friedrich Merz a politika CDU
Předseda CDU Friedrich Merz je významnou osobností německé politiky. Je známý svými konzervativními postoji a ve své kampani se zaměřil na imigraci, bezpečnost a ekonomické otázky. Zavázal se k posílení evropské nezávislosti na Spojených státech a k zavedení přísnější imigrační politiky, čímž reagoval na obavy značné části voličů.
CDU pod jeho vedením prosazuje volnotržní hospodářskou politiku a zdůrazňuje potřebu strukturálních reforem, které by podpořily hospodářský růst a snížily veřejný dluh. Kromě toho strana prosazuje zahraniční politiku zaměřenou na posílení Evropské unie a upevnění transatlantických vztahů při zachování určité míry strategické autonomie.
Vzestup AfD
AfD dosáhla svého nejlepšího volebního výsledku, když získala 20,8 % hlasů a stala se druhou největší politickou silou v zemi. Tento úspěch se připisuje rostoucí nespokojenosti voličů s imigrací a vnímanou ztrátou kulturní identity. AfD těchto obav využila a navrhla radikální politiku, jako je masová deportace přistěhovalců a opuštění eura ve prospěch německé marky.
Navzdory volebnímu úspěchu AfD ostatní velké strany vyloučily možnost uzavřít s ní koalici, takže AfD zůstává v politické izolaci. Posílení její přítomnosti ve Spolkovém sněmu by však mohlo ovlivnit politický diskurz a posunout migrační a bezpečnostní politiku směrem ke konzervativnějším postojům.
Porážka SPD
SPD utrpěla jednu z nejhorších porážek ve své historii, když získala pouze 18,5 % hlasů. Tento výsledek odráží ztrátu důvěry voličů, která je přičítána vnímané neschopnosti řešit hospodářské a sociální problémy země. Vedení Olafa Scholze bylo zpochybněno a strana bude muset projít obdobím reflexe a obnovy, aby znovu získala podporu voličů.
Porážka SPD také poukazuje na roztříštěnost levicových hlasů, kdy se část voličů přiklonila k radikálnějším stranám, jako je Die Linke, která oproti předchozím volbám zdvojnásobila svou podporu.
Rozdělené Německo
Výsledky voleb zdůraznily hluboké rozpory v Německu. Z geografického hlediska získala AfD silnou podporu ve východních spolkových zemích, což poukazuje na přetrvávající rozdíly mezi východem a západem. Ze sociálního hlediska strana přilákala značný počet mladých lidí a dělníků, což svědčí o nespokojenosti mezi nejzranitelnějšími skupinami obyvatel země.
Naopak městské a bohatší oblasti nadále podporovaly tradiční strany a Zelené, což odráží polarizaci založenou na ekonomických a kulturních faktorech. Toto rozdělení představuje významnou výzvu pro budoucí vládu, která musí usilovat o sjednocení země a řešit rozmanité potřeby různých regionů a sociálních skupin.
Klíčové otázky voleb
Volbám v roce 2025 dominovala dvě hlavní témata: ekonomika a imigrace. Hospodářská stagnace, rostoucí nezaměstnanost a obavy o budoucnost sociálního systému přiměly mnoho voličů hledat alternativy k tradičním politikám.
V centru politické debaty bylo zejména přistěhovalectví, přičemž AfD využívala obav z integrace a bezpečnosti k získání podpory. CDU na to reagovala přísnější migrační politikou, zatímco SPD a Zelení podporovali inkluzivnější přístup zaměřený na integraci a lidská práva. Tato polarizace v klíčových otázkách přispěla k novému vymezení politických spojenectví a další fragmentaci elektorátu.
Význam ekonomiky a přistěhovalectví
Ekonomika a přistěhovalectví se staly ústředními tématy těchto voleb díky řadě vzájemně propojených faktorů. Německo se v posledních letech potýkalo se zpomalením hospodářského růstu, rostoucí nezaměstnaností a rostoucí nespokojeností s ekonomickou nerovností. Tato situace podpořila mezi obyvatelstvem pocit nejistoty, takže voliči jsou náchylnější k populistické rétorice, která slibuje rychlá a radikální řešení.
Klíčovým tématem bylo přistěhovalectví, a to jak kvůli uprchlické krizi, tak kvůli dojmu, že Scholzova migrační politika byla neúčinná. Německo v posledních letech přijalo značný počet migrantů, ale objevily se obavy z jejich integrace na trhu práce a do společnosti. AfD této nespokojenosti využila a spojila imigraci s problémy, jako je rostoucí kriminalita a tlak na sociální systém.
Na druhou stranu Merzova CDU zaujala v porovnání s lety Merkelové přísnější postoj k přistěhovalectví a navrhla tvrdší opatření, jako je odmítnutí vstupu na hranice a zrušení slučování rodin pro držitele doplňkové ochrany. Tato politika přilákala voliče nespokojené s tolerantnějším přístupem SPD a Zelených.
Stejně zásadní roli hrála i ekonomika. Německo, které je tradičně evropskou ekonomickou velmocí, zažívá stagnaci v důsledku energetické krize, inflace a potíží v průmyslovém sektoru. Obavy o konkurenceschopnost ekonomiky přiměly mnoho voličů k CDU, která slibovala snížení daní pro podniky a větší investiční pobídky.
Co bude dál?
Volby v Německu v roce 2025 znamenají historický posun: CDU se vrací jako největší strana, ale v extrémně roztříštěné a polarizované politické krajině. Propad SPD a vzestup AfD ukazují na hluboce rozdělenou zemi, a to nejen mezi Východem a Západem, ale také mezi těmi, kdo chtějí kontinuitu, a těmi, kdo požadují radikální změnu.
Hlavní politickou výzvou je nyní sestavení vlády. Navzdory vítězství ve volbách nemá CDU absolutní většinu a musí hledat koaliční partnery. Tato situace je komplikovaná, protože programově má Merz mnohem více společného s AfD než s potenciálními vládními partnery, jako jsou SPD a Zelení.
V klíčových otázkách, jako je imigrace a obrana německé kulturní identity, zastávají CDU a AfD podobné postoje: obě strany prosazují přísnější migrační politiku, posílení hraničních kontrol a tvrdší opatření proti nelegální imigraci. Dokonce i v oblasti hospodářské politiky Merz navrhoval snížení daní a větší hospodářskou svobodu, což jsou zásady, které nejsou daleko od těch, které prosazuje AfD, jež se v posledních letech snaží prezentovat jako „antiestablishmentová“ strana s konzervativnějším ekonomickým programem.
Spojenectví s AfD však Merz a vedení CDU vyloučili, a to jak z důvodů mezinárodní pověsti, tak kvůli vnitřnímu odporu ve straně. V Německu platí silné tabu vůči krajně pravicovým stranám a koalice CDU a AfD by vyvolala obrovské napětí na evropské úrovni i uvnitř samotné CDU a hrozilo by, že si strana odcizí své umírněné křídlo.
Všechny alternativy jsou však náročné. Dříve experimentovaná Große Koalition s SPD se zdá být problematická, protože Scholzova strana utrpěla těžkou porážku a mnoho sociálních demokratů by spojenectví s Merzem považovalo za politickou sebevraždu. Zelení jsou sice potenciálním spojencem, ale v mnoha otázkách, včetně klimatické politiky, energetiky, sociální politiky a vize Evropské unie, zastávají diametrálně odlišné postoje než CDU. Navíc jak Zelení, tak SPD byli součástí odcházející vlády, kterou voliči odmítli, takže je obtížné znovu navrhnout spojenectví s CDU, aniž by došlo k další ztrátě důvěryhodnosti.
Merz se ocitá v paradoxní situaci: jeho strana vyhrála volby, ale hrozí, že nebude moci vládnout. Pokud se mu nepodaří sestavit stabilní koalici, mohou Německo brzy čekat nové volby, přičemž hrozí, že další fragmentace by mohla AfD ještě více prospět. Tento scénář by německou politiku ještě více znejistil, což by mělo dopady nejen na národní úrovni, ale i v celé Evropě, a to v době, kdy se od Německa očekává, že povede EU v zásadních otázkách, jako je podpora Ukrajiny, energetická politika a společná obrana.
Merzovým hlavním úkolem bude najít rovnováhu mezi potřebou sestavit vládu a rizikem ztráty části voličů, kteří se mohou cítit zrazeni, pokud se CDU spojí se stranami příliš vzdálenými jejímu programu. Ať už se rozhodne jakkoli, bude to mít hluboké důsledky pro budoucnost Německa a roli země v Evropě v příštích letech.