Evropa kráčí nebezpečnou cestou v boji proti kriminalitě

Mimořádný nárůst kriminality v mnoha evropských zemích, který je způsoben nekontrolovaným masovým přistěhovalectvím, zatěžuje stávající orgány činné v trestním řízení a jejich schopnosti. Politický diskurz běžně podporuje další investice do policie, soudů a věznic – a stále častěji také dalekosáhlou legislativu, která je často kritizována za to, že je invazivní a popírá práva občanů, kteří nejsou trestně odpovědní.

Švédsko je zemí, kde vývoj v oblasti vymáhání práva v poslední době zaznamenal v Evropě snad nejviditelnější obrat. Ještě v roce 2015 měla země jednu z nejnižších hustot policejního sboru na kontinentu. Tedy počet policistů na jednoho obyvatele. Od té doby je většinou jediným přijatelným politickým postojem to, že policejní instituce musí růst, a to za každou cenu.

Totéž platí i pro věznice, jejichž kapacita je ve Švédsku navzdory dramatickému nárůstu kriminality v průběhu roku 2010 poměrně nízká. Zatímco proti výstavbě a rozšiřování trestních ústavů lze mít jen málo námitek, nověji vzniklá debata, v jejímž čele stojí nacionalistická strana Švédští demokraté, se týká nejen kvantity, ale i kvality pobytu ve švédských věznicích.

Švédské věznice tradičně kladou větší důraz na rehabilitaci než na trest a vězni mají širokou škálu uznaných práv, což vedlo k tomu, že podmínky pro nebezpečné vězně jsou pečlivé a humánní až posměšné. Dnes stojí jeden vězeň švédské daňové poplatníky přes 3 000 švédských korun (něco přes 300 eur) denně. Tato částka byla porovnána s náklady v jiných evropských zemích, které i po zohlednění inflace někdy dosahují pouhé desetiny švédských nákladů.

Pomineme-li otázku nadměrné kvality věznic, pak to, že se vězeňská zařízení musí rozšiřovat, není ve Švédsku, stejně jako v případě rozšiřování policie, již stranickou záležitostí. Dokonce i předchozí sociálnědemokratická vláda, strana, která je tradičně známá a na pravici pranýřovaná za svůj laxní a naivní přístup ke kriminalitě, uznala, že musí přijmout nový autoritářský pohled, který se šíří po celé zemi. V období před volbami v roce 2022 byly hlavní strany na obou stranách kritizovány za to, že se zpětně snažily přetlačit své soupeře v tom, kolik miliard z daní jsou ochotny vynaložit na investice do vymáhání práva.

Vyřeší se tedy problémy, když se obě politické strany vcelku shodnou? Prosím o opak.

Expanze otevírá cestu ke korupci

Dvoustranná politická podpora pro větší počet policistů a vězeňské stráže s sebou přináší vlastní problémy. Síla, kterou švédské orgány činné v trestním řízení získávají, se obvykle řádně buduje po desetiletí, nikoliv během několika krátkých let, aby řešily problémy tady a teď. Co se týče pracovních sil, policie a vězeňské instituce již vykazují trhliny, které se mohou jen zhoršovat, protože do těchto rychle se rozvíjejících odvětví se narychlo cpe stále více lidí.

Již v roce 2022 se na policejní akademii na univerzitě v Södertörnu ozývaly hlasy, že mnozí z policistů, které vychovávají, mají nedostatečné znalosti o švédské společnosti, jsou považováni za psychicky labilní, nemají morální vlastnosti a mají kognitivní nedostatky. Podle jednoho z učitelů někteří z policistů ve výcviku dokonce nesplňovali ani inteligenční hranici pro vstup do ozbrojených sil. Alternativa předložená informátory stála mezi co nejrychlejším vychováním co největšího počtu policistů a přijetím špatných vajec, nebo ponecháním budování pomalého, řádného průběhu. V konečném důsledku by první alternativa znamenala riziko podkopání důvěry veřejnosti v policii a poškození pověsti švédské policie.

To jsou nepříjemné pravdy, které ještě nebyly politicky uznány. K potenciálnímu riziku stále více zkorumpované a nekompetentní policie se přidává i to, že mnohé z nedávno zavedených zákonů zaměřených proti organizovanému zločinu jsou často v rozporu s právem na nedotknutelnost osoby a soukromí, jak upozorňují právníci (kritika nových policejních metod také zůstává jedním z mála dnes legitimních politických bodů, které získává radikálně progresivní levice).

Například švédská policie může nyní zřídit zóny s omezeným počtem zastavení a prohlídek, a kdo může s jistotou říci, že tento nástroj bude vždy použit přiměřeně, pokud je v rukou policisty pochybného charakteru? A co skryté sledování, které smí švédská policie od roku 2023 provádět vůči občanům, i když nejsou podezřelí z žádného trestného činu?

Švédsko není imunní vůči stejně tvrdé a pochybné policejní kultuře, která je rozšířená například v Německu a ve Spojeném království a kterou nedávno kritizoval americký viceprezident JD Vance jako rozpornou s tradičními západními svobodami. Poctiví občané Švédska by se mohli dočkat toho, že příliš silná policie bude porušovat jejich práva, pokud se korupce zrozená z expanze naší doby prosadí.

Organizovaný zločin již pronikl do

A to je jen důvod k obavám ohledně policie, která je přinejmenším obecně veřejně odpovědnou institucí. Možná ještě hrozivější je bizarní vývoj ve švédských věznicích, které se mění v hnízda organizovaného zločinu.

Švédské noviny Expressen zmapovaly rozsáhlou korupci mezi vězeňskými dozorci a vězni v roce 2024 a informovaly o nezanedbatelném počtu nových zaměstnanců věznic, kteří vykonávali služby pro nebezpečné zločinecké gangy, například pašovali zprávy do věznice a z věznice. Typickým profilem byla mladá dozorkyně, která se nechala přemluvit ke vztahům s vězni, obvykle muži z prostředí přistěhovaleckých gangů. Při několika příležitostech bylo hlášeno, že dozorkyně měly sex s vězni ve svých celách.

V některých případech měli dozorci vztah s vězněm již v době, kdy byli přijímáni, což poukazuje na problém spěchu při zaměstnávání ve vězeňském sektoru. Když politici nežádají nic jiného než více vězeňských cel a více dozorců, množství má přednost před pořádkem. Výsledkem je, že organizovaný zločin vidí svou příležitost proniknout do institucí.

Podobný problém lze pozorovat i v profesi státního zástupce, která sice není v porovnání s policií a vězeňstvím bezprostředně vzkvétajícím odvětvím, ale do jejích chodeb proniklo poměrně hodně nekalých subjektů spojených s organizovaným zločinem. V roce 2024 byla odsouzena státní zástupkyně za to, že vyzradila podrobnosti o policejním vyšetřování zločinecké síti – síti svého vlastního bratrance, nechvalně proslulého krále iráckého původu Ismaila Abda, jemuž se připisuje velká část rozbujelého násilí gangů ve Švédsku. V jiných případech byli státní zástupci ve vztazích se zločinci a byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům za únik informací.

Bezpečnost při najímání pracovníků pro vymáhání práva je dnes ve Švédsku zjevně nedostatečná, pokud jde o rozpoznání ambicí organizovaného zločinu proniknout do institucí. Často se poukazuje na to, že jde o naivitu před blízkovýchodní klanovou kulturou, která vytváří rodinné a komunitní struktury, jimž lidé na Západě nerozumějí. Výsledkem je důvěra v zasloužilé jedince bez ohledu na jejich potenciální loajalitu vůči rodinným a jiným sítím.

Jaké je tedy řešení?

Nechat instituce růst, aby dohnaly své selhání, představuje neodmyslitelné nebezpečí, zejména proto, že kořeny problému jsou v případě Švédska a celé západní Evropy hluboce zakořeněny v určitých vrstvách obyvatelstva. Tím je kultura kriminality a nerespektování evropského modelu společnosti s vysokou mírou důvěry, která je nejčastěji imigrována z mimoevropských zemí. Každá instituce potřebuje pracovní sílu a pod rouškou ambiciózních policistů, vězeňských dozorců a právníků do ní nevyhnutelně pronikají zlá vejce.

Je však třeba si uvědomit, jak složitý je tento problém, a říci, že růstové bolesti, kterými trpí švédské orgány činné v trestním řízení, jsou univerzálně použitelné. I bez masového přistěhovalectví tak rozsáhlá expanze, jaká se právě provádí, změní důvěryhodnou instituci v něco jiného, co potřebuje přebudovat svou kulturu.

Evropští politici musí najít nové způsoby, jak řešit hrozby pro naši otevřenou a stabilní společnost, aniž by ji sami zničili. Jsme hrdí na právní stát, ale dlouhodobě se otevíráme svévoli s neustálým přesvědčením, že více peněz a více pracovních sil znamená efektivitu.

Jedním ze záblesků pozitivního vývoje švédského vymáhání práva je, že se vláda vážně pokouší outsourcovat internaci do jiných zemí EU s volnou vězeňskou kapacitou. Již v únoru 2025 se vláda zabývala možností posílat zahraniční zločince k výkonu trestu do jejich domovských zemí. To poskytuje švédskému vězeňskému systému určitý prostor k dýchání a je to druh nového myšlení, které vyvede Evropu z kriminálního chaosu. K tomu je třeba dodat, že budoucí migrační reformy, které vyženou kriminální přistěhovalce z našeho kontinentu, budou mít velký přínos pro obnovení bezpečnosti Evropanů, aniž by nás proměnily v policejní státy.