Subscribe
Obchodní napětí mezi Spojenými státy a Evropskou unií opět roste po rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uvalit 25% cla na dovoz oceli a hliníku z Evropy.
Toto rozhodnutí okamžitě vyvolalo reakci evropských institucí a zejména francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který důrazně připomněl potřebu stejně rozhodné reakce ze strany EU. Na společné tiskové konferenci v Portu s portugalským premiérem Luisem Montenegrem Macron prohlásil, že Evropská unie bude muset reagovat rovnocennými opatřeními a zavést „reciproční cla“ na dovoz oceli a hliníku z USA. „Pokud budou americká cla potvrzena, Evropané budou reagovat a pak budou zavedena reciproční cla. Je to proto, že se musíme chránit před těmi, kdo nás uráží,“ uvedl francouzský prezident a zdůraznil, že není jiná možnost než tvrdě reagovat.
Podle Macrona se Evropa nemůže tváří v tvář těmto protekcionistickým opatřením Spojených států jevit jako slabá a musí zaujmout jednotný a rozhodný postoj. Francouzský prezident se rovněž vyjádřil skepticky k možnosti diplomatického řešení této otázky a uvedl, že po nedávném setkání s Trumpem v Bílém domě má „velmi malou naději“. Macron ve svém projevu rovněž zdůraznil názorové rozdíly mezi Evropou a Spojenými státy, pokud jde o fiskální a obchodní mechanismy. Zejména obvinil americkou administrativu z nepochopení evropského fiskálního systému, neboť daň z přidané hodnoty (DPH) nesprávně interpretuje jako formu cla. „Tato vize je falešná,“ zopakoval Macron a zdůraznil potřebu dialogu založeného na reálných údajích, a nikoli na zkreslených interpretacích. Americký prezident Donald Trump zase neponechal žádný prostor pro smířlivé interpretace.
V projevu z Oválné pracovny před setkáním s britským premiérem Keirem Starmerem Trump potvrdil, že Spojené státy hodlají od 2. dubna uplatňovat reciproční cla. „EU je vůči Spojeným státům v oblasti obchodu tvrdá, nelíbí se nám, jak se chovají k americkým společnostem,“ řekl Trump a zdůraznil potřebu obnovení rovnováhy v hospodářských vztazích mezi oběma stranami Atlantiku. V provokativním projevu Trump rovněž prohlásil, že „cla“ jsou jeho oblíbeným slovem ve slovníku, protože „nechceme, aby si z nás zbytek světa dělal legraci“. K tomuto prohlášení pak přidal ještě osobní a rétorický nádech, když zdůraznil, že jeho nejoblíbenějšími slovy všech dob zůstávají „Bůh, láska, rodina a manželka“. Eskalace cel mezi Spojenými státy a Evropskou unií hrozí vyvoláním nové obchodní války, která by mohla mít vážné dopady na obě ekonomiky. Evropský ocelářský průmysl, který je již tak napjatý kvůli stále agresivnější globální konkurenci, by mohl utrpět těžkou ránu, pokud by se americký trh ještě více uzavřel. Na druhé straně by americké společnosti působící v Evropě mohly být potrestány evropskými protiopatřeními, což by snížilo jejich konkurenceschopnost na trzích EU.
Dalším vedlejším účinkem by mohlo být zvýšení cen pro spotřebitele a podniky, kterým by se v důsledku nových cel zvýšily náklady na suroviny a hotové výrobky. Tento scénář by mohl vyvolat inflační spirálu a negativně ovlivnit hospodářský růst ve Spojených státech i v Evropě. Navzdory tvrdosti Macronových a Trumpových prohlášení zůstává otevřená možnost diplomatického zprostředkování, které by zabránilo nekontrolované eskalaci obchodního sporu. Evropská unie by mohla hledat kompromis prostřednictvím dialogu s americkou administrativou a možná zapojit i další mezinárodní aktéry, jako je Světová obchodní organizace (WTO), aby nalezla společné řešení.
Rétorika, kterou obě strany používají, však naznačuje, že přinejmenším v krátkodobém horizontu by se spor o cla mohl vyostřit, což by mělo významný dopad na transatlantické hospodářské vztahy. Evropa proto bude muset připravit účinnou strategii reakce a zároveň se snažit udržet otevřené komunikační kanály, aby se vyhnula definitivnímu rozchodu se svým americkým partnerem. V globálním kontextu, který je již nyní poznamenán geopolitickým napětím a hospodářskou nejistotou, představuje spor o cla mezi USA a EU další prvek nestability, který by mohl v nadcházejících měsících ovlivnit globální hospodářskou dynamiku.
Alessandro Fiorentino