Rostoucí absence ve škole v Irsku

Vzdělávání je v Irsku povinné pro děti od šesti do 16 let. Přesto irské noviny Irish Times nedávno informovaly, že děti v Irsku zameškávají školní docházku alarmujícím tempem.

Ačkoli v Irsku, stejně jako jinde, samozřejmě vždy existovala určitá míra absencí ve školách, situace po pandemii KOVIDU se vyostřila do znepokojivé míry.

Z dostupných údajů vyplývá, že v době před pandemií zameškalo 20 a více školních dnů ročně přibližně 11,6 % žáků základních škol a 15 % žáků vyšších ročníků. Zameškání 20 a více dnů se považuje za hranici chronické absence, pokud se počítá s irským školním rokem, který má 183 dnů.

Irská agentura pro děti a rodinu Tusla však ve svém prohlášení pro Irish Times potvrdila, že zahájila projekty, jejichž cílem je lépe porozumět problematice rostoucího počtu absencí, poté, co zjistila, že počet případů, kdy byl pracovník sociálního odboru pro vzdělávání odkázán na chronickou absenci, meziročně vzrostl – ve školním roce 2021-22 jich bylo 6 771 a ve školním roce 2023-24 8 042.

Podle údajů Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí se to neprojevilo v zemích, jako je Švédsko, kde byly školy otevřeny déle a které následně zaznamenaly nižší nárůst absencí než země s delším uzavřením, jako je Itálie nebo Španělsko. Jako jeden z důvodů se uvádí, že horlivé dodržování karanténních pravidel ve státech EU vedlo ke zvýšené opatrnosti rodičů.

Příčiny tohoto jevu jsou složité. Irish Times se ve své reportáži odvolávají na britskou studii agentury Public First, která využila výsledky rozhovorů s rodiči z různých prostředí v celé zemi. Jedno z nejvíce alarmujících zjištění dospělo k závěru, že mnoho rodičů v Anglii již nezastává názor, že jejich děti musí být ve škole na plný úvazek. Organizace Public First to popsala jako „seismický posun“ v přístupu k docházce od pandemie a rozbití společenské smlouvy mezi školou a rodinou.

Jak ukázal výzkum doktorandky Sinead Flynnové, je třeba si uvědomit, že se vedou rozsáhlé diskuse o nejvhodnější definici školní absence.

Podle Flynna se zdá, že existuje řada výkladů tohoto pojmu, včetně záškoláctví, odmítání školy, předčasného ukončení školní docházky, povolené a neomluvené absence. Odmítání školní docházky je obzvláště výraznou kategorií, protože často odráží stav charakterizovaný strachem z odloučení od rodičů, emocionálním rozrušením a možnými antisociálními tendencemi, jak uvádí Berg a další.

Na legislativní úrovni se problematika absencí v Irsku řídí ustanoveními zákona o vzdělávání (Welfare) z roku 2000.

Tento zákon ukládá školám řadu zákonných požadavků, včetně povinnosti podle § 21, který stanoví, že každá uznaná škola (základní i základní) musí vést evidenci všech zapsaných žáků a zaznamenávat jejich denní docházku. Školy musí rovněž dokumentovat důvody nepřítomnosti, pokud jsou poskytnuty.

Podle § 21 odst. 6 zákona jsou školy povinny hlásit Tusla Education Support Service (TESS), dříve National Educational Welfare Board, pokud žák zamešká 20 nebo více školních dnů ve školním roce, a to bez ohledu na to, zda se jedná o omluvenou nebo neomluvenou absenci.

TESS je v irském vzdělávacím sektoru obecně dobře hodnocen a je možná jednou z mála oblastí práce Agentury pro děti a rodinu, která v posledních letech nebyla terčem ostré kritiky.

Hlavní iniciativou, kterou společnost Tusla realizuje za účelem řešení, prevence a monitorování absencí, je program pro dokončení školní docházky (SCP).

Je nabízena jako podpora v rámci programu Zajištění rovných příležitostí ve školách (DEIS) s konkrétním cílem udržet mladého člověka až do získání maturitního vysvědčení, rovnocenné kvalifikace nebo vhodné úrovně dosaženého vzdělání, která mu umožní přechod do dalšího vzdělávání, odborné přípravy nebo zaměstnání.

TESS uvádí, že existuje přibližně 122 projektů SCP, které pokrývají 467 základních a 222 základních škol s ročními finančními prostředky ve výši 24,7 milionu EUR.

SCP však není samostatným projektem. Funguje ve spojení se systémem pro spolupráci s domácí školou a školským sociálním oddělením (Home School Community Liaison Scheme – HSCL). Všechny tři složky mají stejné národní výsledky:

Zlepšení docházky

Zlepšená účast

Zlepšení retence

V návaznosti na to výzkumní pracovníci v oblasti vzdělávání široce uznali, že existuje jasná potřeba celostátního a víceagenturního přístupu k řešení nerovnosti a předčasného ukončování školní docházky.

Studie o potřebě vypracovat strategie boje proti záškoláctví z hlediska vzdělávání jsou rozsáhlé a jsou součástí irské debaty již několik desetiletí. Patří k nim i významná studie irského Institutu pro ekonomický a sociální výzkum zveřejněná v roce 2013 s názvem Persistent absenteeism among Irish primary school pupils .

Tato studie byla pozoruhodná tím, že se zaměřila na malé děti (ve věku 9 let), které byly do té doby ve výzkumné literatuře, jež se zaměřovala spíše na střední školy a dospívající, zastoupeny nedostatečně.

Jak však ESRI poznamenal, vzorce neúčasti na výuce se často objevují již dříve v průběhu vzdělávací dráhy studenta a často zůstávají nepovšimnuty, než se více zakoření.

Studie o dopadu absencí na duševní zdraví dětí nejsou tak výrazné. Jak poznamenala Sinead Flynnová, je zásadní, aby se tento nedostatek řešil, protože mezi faktory, které přispívají k nedostatečné školní docházce a které vyplynuly z jejího výzkumu, patří smutek ze ztráty rodiče, rodič nebo významná dospělá osoba, která trpí problémy s duševním zdravím, dopad traumatu, dopad šikany a význam vrstevnických vztahů pro mladé lidi.

Rodiče nebo opatrovníci, u nichž se zjistí, že nepodnikli dostatečné kroky k zajištění školní docházky dítěte, což je zákonný požadavek, jak je uvedeno výše, mohou být rovněž vystaveni přísným právním důsledkům.

Z nedávných informací poskytnutých v odpovědi na parlamentní otázku irskému ministrovi školství vyplynulo, že zákonná služba péče o vzdělání, která funguje podle zákona o vzdělávání (Welfare) z roku 2000, podnikla značný počet právních kroků za neúčast ve škole. Tato opatření přijímá Educational Welfare Service pouze tehdy, když všechny ostatní kroky selhaly a když bylo vydáno oznámení o školní docházce (School Attendance Notice – SAN).

Níže je uveden počet soudem uložených sankcí za neplnění požadavků oznámení o školní docházce v každém z posledních pěti let:

Z údajů, které shromáždila irská Agentura pro děti a rodinu, je zřejmé, že počet dětí, na které má absence dopad, se nesnižuje. Ve skutečnosti rok od roku roste. Ačkoli je to zdrojem velkého znepokojení, existují pozitivní náznaky, že program pro dokončení školní docházky a odhodlání ředitelů škol konstruktivně spolupracovat s rodiči a žáky na řešení tohoto jevu mohou ještě přinést pozitivní ovoce. K tomu však může dojít pouze tehdy, pokud bude program SCP dostatečně financován a bude mít dostatek zdrojů. V současné době se tak neděje.

Kromě nedostatku finančních prostředků spočívá hlubší problém v erozi společné kulturní normy týkající se školní docházky. Pandemie byla katalyzátorem odklonu od dříve nezpochybňované rutiny, ale širší institucionální reakce byla spíše reaktivní než nápravná. Bez soustředěného úsilí o obnovení školní docházky nejen jako zákonného očekávání, ale i jako občanské a rodinné normy hrozí, že se chronické záškoláctví normalizuje, zejména v komunitách, které jsou již nyní pod tlakem ekonomického nebo sociálního znevýhodnění. SCP, jakkoli účinný ve své koncepci, nemůže nahradit kulturní lešení, které kdysi poskytovala soudržná očekávání napříč školami, rodinami a státem.

Tento posun má důsledky daleko přesahující oblast vzdělávání. Vzorce neangažovanosti v dětství nezůstávají omezeny na školní třídu, ale promítají se do dlouhodobých ekonomických výsledků, duševního zdraví a dokonce i do občanské participace. Je známo, že předčasné ukončení školní docházky je předzvěstí sociálního odloučení, nejistého zaměstnání a větší pravděpodobnosti mezigeneračního znevýhodnění. Tím, že irská politika nepovažuje záškoláctví za naléhavou národní situaci, riskuje, že krátkodobé vykloubení přeroste ve strukturální rozklad. Nejde jen o to, kolik žáků chybí ve škole, ale o to, zda si stát zachová pravomoc nebo vůli donutit je k návratu.

Jak uvedl deník Irish Times ve svém vlastním zpravodajství, úroveň financování programu se sice od roku 2016 zvýšila, ale stále nedosahuje úrovně financování před recesí v roce 2008.